|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Myšlenka.
Směje se a škádlí
Nepochopitelná potměchuť,
chuť dálek, snění a fantazie,
která leží na zápraží,
jak škodolibá zmije
a řve na mně: Chyť si mně.
Chyť si mně.
Vím, že nemáš ruce,
Vím, že nemáš hlavu,
Vím, že nemáš lásku,
Vím, že vlastně nejsi.
Kdesi se ozývá ržání koní
mých výbojných předků,
co jsou stále s námi.
Myslím ty, koně.
Přesedám na ně a letím.
Já letím.
Já jsem.
Já vidím.
Já miluji.
A nastavuji tvář
A čelo větru,
a jemně ji ovívám,
tu mrchu, myšlenku,
a otvírám dveře,
co mi patří.
|
|
|