|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Analyzujte mé sny!
Poslední dva dny měl jsem zajímavé snění, tedy noční. Jedna vidina podivnější než druhá, hola hej, snoví analytici, „prokuchněte“ tyhle obrazy. Scéna první: platím v malé, ošuntělé samoobsluze, ne nepodobné té v našem zapadlém městečku, která, světe div se, stále funguje, padesátikorunou. Útrata byla kolem dvaceti korun a tak nestačím protáčet panenky, když mi mladá, roztěkaná, ale usměvavá prodavačka vrací na pětistovku! Před krámkem nevěřícně přepočítávám bankovky a v duchu jásám nad náhlým štěstím, těžko věřit, že se mi to nezdá, tím spíše, protože se ukazuje, že mi bylo vráceno nikoliv na pětistovku, ale na pětitisícovku! Převaluji tisícovky v ruce a svědomí mě hryže, mám se vrátit, nemám, mám být „svině“, nemám? Chudák holka to bude platit ze svého… No, pětistovka, ta by prošla, čert to vem, tak si bude mít děvče o 500,- nižší výplatu, ale tohle bych vrátit měl! Rozřešení a rozhřešení, jak už to tak bývá, jsem se ovšem již nedozvěděl a probudil se. Sen druhý: spěšně běžím do zámeckých schodů v zámeckém parku, ne nepodobnému tomu v našem zapadlém městečku. A najednou, ejhle, kdo to na schodech neleží – Marek Vašut! Je celý navlečený do jakéhosi latexu barvy kůže, na němž jsou realisticky namalovány šílené odřeniny, maso, místy až na kost. Marek se usmívá, jakoby šlo o natáčení parodie na Terminátora , ale štáb nikde. Nikdo nikde! Představa nespočtu hodin, po které byl v rukou maskérů, než dospěli k této podobě, mě děsí. Tihle lidi od filmu jsou blázni! Prohodíme pár slov, těžko říci o čem a běžím dál, celá situace mi vůbec nepřijde něčím vyjímečná, prostě Vašut, no… To mě podržte, co mi tímhle chtělo býti řečeno? :o)
|
|
|