Idea proletáře

Jsem člověk v davu.

Nevím, jak ven! Proč tady vůbec ´sem!

Nevidím dál,

než si na špičku nosu!

Stojim a dotýkaj´ se mě

cizí těla!

Štítím se chlupatýho chlapa za mnou!

Nemůžu se hýbat,

není, kam se hnout…

začínám se potit!

Jedem´metrem,

všichni spolu- pohromadě-NAHROMADĚ!

Potíme se – lepíme se- chceme močit!

Močit vzteky druhýmu na záda!

Pochcat mu záda, prdel i paty!

Ranní metro vo půl pátý!

Vibrací mobilů

v kapsách u kalhot

vzrušujeme nechtěně jeden druhýho-

všichni se navzájem!

Je to hnus tahle doba,

tenhle svět,

tenhle nezájem!

Nejsem filozof ani farář,

ale obojí bych moh´ být!

Jen odvahu mít

a říct:,,Dneska s váma chlapi nejdu!“

Otevřou se tak dveře…

…do novýho lepšího světa.

Už nejsem jeden z davu…

jsem sám- sám s lopatou a krumpáčem.

Stojím na Florenci

a zas nevim, jak ven!

,,Zkus to eskalátorem!“