|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zachycení volnosti pro potěchu slova, zachycení nezachytitelného.Nemyšlení. Takový podzimnicový den, říjnová klasika až si člověk řekne že už chybí jen listopad. Zbytky léta se ještě pořád někde válí, nepatrně slouzávají k zániku. Takový podzimnicový den, čaj s rumovým aromatem a spánek. Všechno protivné je protivné jako nikdy před tím a všechny ideály jsou ještě ideálnější v těhle dnech. Chcete napsat román, který by měl přesně 521 stran, který by byl otiskem vašich bot, který by ještě za sto let četli mladí literáti ve stříbrných aluminiových oblecích, jestli by ho ovšem vůbec četli, jestli by slova ještě vůbec existovala.jestli by,jestli by…. Kdybych ten román zkrátila o sto stran, stejně by nikoho nezajímal. Ne děkuji nechci, říká se, ze slušnosti. Ze slušnosti? Sakra jdi s tím někam než ti to otřískám o hlavu , je to co si skutečně myslíme. Myslíme? A cáry slušnosti pořád tvoří hezký oblek. V mém životě se náhle vyskytla postava. Tak uchvacující svou komičností, že o ní ten román napíšu. Tak inspirující. Chemie, že počítá molekuly a tak, benzenové jádro umí namalovat každý, já ne, co sem lezeš, když nic neumíš,ale…Je perfektní. Osoba. Tak náhle mi rozvítila v hlavě, když si odkašlala u dalšího benzenového jádra. Osoba. Ten osob. Si zaslouží, zvěčnit, své odkašlávání. Tadadadam tadadadam dada ta dada ta, je legrační jak má všechno svůj rytmus, teda hlavně slova, ta slova o která se bojím, že za sto let nebudou, stejně jako ropa. A den je takový podzimnicový, víš, akorát pro spánek.
I. Předmluva
|
|
|