|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Chtěla bych stárnout jako víno.
Chtěla bych stárnout jako víno
těšené ze sluníčka
a ošlehané větrem.
Chtěla bych být stále
to děvče z vesnice
co obulo si lakované střevíce
a obešlo velký svět,
kterému není co závidět,
protože neví co je rosa,
kam zrána šlápne noha bosá.
Chtěla bych ,
sedat na zápraží paneláku
a mávat svým ujíždějícím vlakům,
hledět za běžícími dětmi
a posílat jim úsměv letmý:
jsme z jedné krve,
ty i já……..
Chtěla bych snídat
na Karlově mostě,
já a moji hosté,
nahoru hledět do sluníčk a,
koupat si v něm svoje víčka,
a z velikosti vesmíru,
veršům, šít šaty na míru.
Chtěla bych stále snít,
na Karlově mostě
a číst jeho velké, verše prosté,
na Karlově mostě,
ne jednou, na věky a posté .
Vím, že až j ednou ,
a naposledy přejdu,
vím, že nikdy , nikdy nikam neodejdu,
vím, že zde již budu stále,
psát svoje verše malé,
prosté,
jednou, tisíckrát a posté.
Chtěla bych snídat na Karlově mostě,
já a moji hosté,
nahoru hledět do sluníčka,
koupat si v něm svoje víčka,
z velikosti vesmíru,
šít veršům kabát na míru
těšit své štěstí malé,
aky hledět do sluníčka.
koupat si v něm svoje víčka
Skládat své verše prosté
Chtěla bych hledět do sluníčka,
koupat si v něm svoje víčka
hledat svoji oblohu,
když už k němu nemohu.
|
|
|