A Giselle mě políbila.

„Nashledanou.“

A já věděl, že už ji nikdy neuvidím.

Poslala mi vzduchem další polibek.

„Sbohem,“zašeptal jsem.

Ale ona už mě neslyšela.

Sklopila oči a odešla.

„Sbohem.“

„Sbohem.“

„Sbohem.“

„S Bohem.“

A sedmý den odpočíval.

I já odpočíval.

Spal jsem tvrdě.

Uběhl celý den.

„Giselle.“

„Chybíš mi.“

„Vrať se.“

Ten den bylo slunečno.

Parkem.

Procházel jsem parkem.

Šel zelení a šarlatem chryzantém, žlutým listím.

Podzim mi voněl.

Po jablcích.

Po mýdle.

Po Giselle.

„Kde jsi?“

A já se procházel.

Sedl jsem si na lavičku a pozoroval.

Děti si hrály.

Okolo stromů, válely se v trávě.

Záviděl jsem.

„Giselle.“

Slíbil jsem.

„Giselle.“

Nic nás nerozdělí.

„Giselle.“

Vystřelil jsem.

„Giselle, jsem u tebe.“