Únikem unikátní úlomek střípkem jest do prstu zabodlý,
je-li na prahu sedící kočka černá a matoucí svým leskem,
do oka bijící svou nadlidskou podobou v tváři sídlící,
jest konána ve prospěch lidského oka proto,
aby nebylo dalším pochybám se tímto postupem vyhnouti,
avšak kromě toho i zde jiné aspekty spolupůbosíbící,
a to ve své kontrastní formě na mé já,
kterak odloučeno od svítících kočičiných očí
je zarudlou spojnicí jejího i mého přesného vidění,
pak je dosti se domnívati, že takto vznikají i mnohá jiná,
tu a tam v boji za rovná mezilidská i mezidruhová práva,
jakožto tento přímý střed mého já pohladiti kočku ihned,
a to za předpokladu uznání svrchovanosti kočičího řádu,
ve světě vymezeném nám lidem našim dílem,
bez toho aniž bych dal sebemenší dík oné kočce,
která se jen tak toulá a zhola na myši jest orientovaná,
dokázala-by dáti lásky, čeho jest schopna paňmáma unésti.
|