Pachatel se snažil býti nenápadný, proto šel postranními ulicemi směrem ke hlavní třídě, předběhl na druhou stranu na nábřeží, svlékl se do naha a skočil do Vltavy. Pod nářkem jeho ztrouchnivělých plic byly nalezeny praménky studené krve, jejíž červenalosti se skoro nic nevyrovná. Strašidelné soukolí mlelo i nadále v pravidelném rytmu pohřebních slz, dokonce ani vrásčití dědkové nevypadli z kola ven. Eventuélní vibrace gradovaly atmosférický průvan zla, energie pramenící z lidských ostatků šelestila jako koráb na řece svatých a patos okamžiku znevažoval památky přežitých jen jak to bylo možné. Hustota stylových mžiků zpracovávala zbabělé duše brouzdající se po kraji nesmyslu, když však po dlouhé době zaparkoval na očních šťopkách záhadný duch nejvyššího ukájení- vztyk sed vztyk sed... A masová kultura dostala na frak. Když však empatie začala dozrávat, sešly se milióny banánových trolníčků na Václavské náměstí, a to z důvodu, že rýma vrchního nosu byla tou dobou vážně k nevydržení. Pod rouškou tajemství potvrdili svou moc a nabídli svá těla k dispozici úřadům. To aby se jen tak netento. Mráz přilákal před radnici sovy. Jeleni vyčarovali květovaný vzduch. Svým sametovým hlasovým fondem zabaleným do magnetizující zástěry se jistě přidaly i věžní hodiny ve formě obličeje nemohoucného outsidera z předměstí.Tam nekonzistentní vaz, tam zase široká propast. A zřetel byl brán i na neokafemlejnkovost. Strach se vzbouzel a mizel utrápený svým bohatstvím. Kam lodivod vede plavbu, kterým proudem budeme téct? Prsty nahmataly kořen. Škoda, že té listopadové malty bylo tak málo! Je stále nutné vzpomínat. A zapomínat. A mít všechny gumové knoflíky u košile zapnuté.