Jseš jak zhrzená milenka,
nepomůže Ti už ani vína sklenka,
Tvoje duše pláče a žádá,
vzteky křičí, zuřivě prská..
Proč já, proč já mlčím,
nevolám a jen z okna čučím...
Skrývám se za vypnutým mobilem,
nazval jsi mne debilem ?!
Nechci Tě vůbec vidět,
hlas Tvůj slyšet,
nechci skřípot Tvýho rozčilení
a pach Tvýho těla..
To by byla mela !
Nejseš hodná holka,
jseš nasranej nerudnej chlap
co z nebe spad,
na mne sprostě řičí
a svý návrhy do mýho mozku tlačí..
A to nemám rád,
musím si hlídat svůj hrad !
Jeho Přežrané Jemně Znuděné Vysokoblahorodí.
4.12. Léta Páně 2005.
|