ŘÁDKY  

 DO   POHÁDKY

Krásné Tvé řádky,

jsou jak do pohádky

O malém princi,

který byl sám,

odmala si králem

Tak mohlo to být…

Zvolil - li si každý,

kotvu rodinnou,

jak věří se

 já  potom

někde na Tibetu…

a k tomu,

vírou já blízko mám…

Hezkýma očima mladýma,

 vidíš mě a já Tebe též,

do barvy fialové,

obléknout

bych Tě dnes chtěl

Jak mladou dívčinu,

jsem tě zřel,

mladost

ta zůstala Ti, citovost,

smutku jen málo

Když jsi se mnou

 vidíš dál než já,

tak od přírody zařízeno jest

Muž brání ,

když silný a mocný je útočník,

žena pak duší svou ,

spanilou, kryje smutek,

veselostí nesmírnou…

a to jí vždy velice sluší