Balada z knihovny

Osoby: ON, ONA, SBOR

ON:  - Přišel jsem knihy vrátit.

ONA: - Bohužel tuze opožděně! Budete muset zaplatit.

ON: - Opozdil jsem se, za vším je ale láska k ženě!

ONA: - Za tím, že pozdě vracíte? Žerty si ze mě tropíte! Zákoník práce není Kámasútra.

ON: - Co v knize je, to je mi putna. Než do práce jste nastoupila, já žil jsem jako mnich a láska ve mně nevzklíčila.

SBOR: -  Knihovnice je každá krásná, milá.

ON: - Hned poté ve mně láska vzplála, co jste mi prvně půjčovala! Málo jsem předtím chodil do knihovny

SBOR: - A přitom tady jsme tak hodný!

ON: - a upomínky házel do koše.

SBOR:  - A teď -  v očekávání rozkoše?!

ON: - Napravil jsem se, knihy vrátil - až na tuhle jednu

SBOR: -  Opravdu nelže,  přinesl celou bednu.

ON: - A do studovny začal chodit denně, do knih nos tiskl roztouženě. Žádná mi nevoněla jako vy.

SBOR: - Bodejť, když tady byly záplavy

ON: - Když jste měla službu, popustil jsem uzdu

ONA: - Fantazii?

ON: - Vidím, že mi rozumíte

ONA: - Porozumět čtenářům, pro to přece žiji

ON: - Když mi tolik rozumíte, pokutu mi odpustíte?

ONA: - Podobných řečí slyším denně – a všechny znějí roztouženě! Každému z vás jde přitom o to jedno

SBOR: - Že by konečně? Co se všecko nedovíme!

ONA: - Každý z vás přitom chce to samé - ať pokutu mu nenandáme.

SBOR – zklamaně: -  Aha. To pak je každá rada drahá!

ONA: - Studentský život něco stojí, na nás se každý jenom hojí. Student se bojí jen komise kárné!

SBOR – jásavě: - Proto vám pokutu, pokutu dáme!

ONA – ke sboru: -  Kuš! K Němu: - Osobně jste mi sympatický, leč takových tu bylo. Vždycky. Dokažte mi co mluvíte.

ON: - Čím?

ONA: - Že s vracením se víckrát neopozdíte!

SBOR: -  Slib to, slibem nezarmoutíš!

ON: - To slíbiti vám nemohu. Nikdy je široký pojem.

ONA: - Tak taháte mě za nohu, mám stejně takový dojem!

ON: - Teď vypadám jak pitomec. Celé dny hořím láskou k vám, a přesto ještě platit mám?!

ONA: - Máte-li v srdci čistý cit, bude to pro vás lehká věc!

SBOR: - Kdybyste hořel, jak jste řekl, ten pult by od vás dávno chytl. I havran kráká: nikdy více nezklameš srdce knihovnice!

ONA – ke sboru: - Kuš, kuš! K Němu: - Rozhodla jsem se, a to dím, že pokutu vám odpustím.

SBOR: - A nikdo ti už neodpáře, že nejde ti jen o čtenáře.

ONA – vítězně: - Pokutu platit nebude!

SBOR: - Vyplň se tedy, osude.

ONA: - Teď zadám příkaz systému.

SBOR: - Zapomíná, že novému.

ON: - Za peníz tímto ušetřený běžím dát tisknout hezká oznámení.

SBOR: - Ještě počkej, to není jen tak. Přes tenhle systém nejede vlak. Tvá milá o tom nemá pomyšlení, nebyla totiž na školení!

ONA – zasněně: - Pokud mi systém vyhoví, dám si šít šaty svatební.

SBOR: - Teď nastává ta chvíle osudová, jen jedno musíš vykonat!

ONA – ke sboru: - Co?

SBOR: - Klikni na POKUTU PŘEKONAT!

ON - významně: - Pokud se akce nepovede, nebudu si vás moci vzít. Když vám tu částku zaplatím, na svatbu nebudu mít!

KLIK

ONA: - Vyhasly moje naděje, na všechno pozdě, pozdě je.

ON: - Tak to vám pěkně děkuju a z knihovny se pakuju.

SBOR: - A za to může jeden klik. Utíká, je to podvodník. Kdyby to s tebou myslel vážně, neutichly by jeho vášně.

ONA - klesá za pult.

SBOR: - Tak tahle končí, vážení, truchlivý příběh pro ženy. Že jenom vinou aplikace trpí tu naše knihovnice.

/29.listopadu 2006/