Kakaový prášek nasypej mi do očí,
slepý jsem, dusím se, svět se mi zatočí.
Pohnutá minulost, prokletá odvaha,
prohnutá matrace – svlékni se do naha.
Včera až kyselé, hořké a pálící,
nebude zítra jen plytké a nudící?!
Spíš dětská pudřenka než nápoj Aztéků,
položím tě jak les – tisíce záseků.
Ztratíš se ve světle, do temna propadni,
chytni mě za paži, za krk mě popadni.
Nevezmeš přece vše, co ti kdo naleje,
radši smrt ve skoku – než tyhle galeje!
Kakaový prášek nasypej mi do mléka,
přišel jsem, viděl jsem, tak se hrad neztéká.
Až se tě budu chtít nabažit, proboha!
z beránků v bouře děs – změní se obloha. |