|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
Jak se páchá sebevražda
Autor: Waťák (Občasný) - publikováno 26.1.2002 (17:42:26)
|
|  |
Chcete-li spáchat sebevraždu, projděte všechny své osobní věci a zvažte, co z nich by vám mohlo uškodit na pověsti, kdyby je po vaší smrti někdo našel. Sprosté časopisy, psaníčka, úchylné kresbičky, nelichotivé anonymní dopisy, obaly od cigaret, etikety od láhví tvrdého alkoholu, účtenky ze sexshopu, to všechno naskládejte na hromádku, postříkejte lihem a zapalte. Bedlivě dávejte pozor, aby ani kousíček nebyl unesen stoupajícím dýmem bůhví kam. Nikdy nevíte, kdo by jej mohl najít a co by se na vás mohlo provalit. Nespálené zbytky hoďte do kbelíku, zalijte vřelou vodou a nechejte rozmočit. Hněťte je tak, aby vznikly chumly, ze kterých již nelze nic přečíst. Obsah kyblíku spláchněte do záchodu.
Nyní přišel čas rozhodnout, co odkázat příštím generacím. Jestliže se věnujete umění, naplňte veškerými plody své tvořivé činnosti igelitovou tašku. Pokud jste geniálním matematikem, fyzikem, biologem, chemikem, biochemikem, mikrobiologem či jiným vědátorem a za svého života jste objevili novou teorii, dospěli k převratnému vynálezu nebo přišli na stopu zajímavé technologii, přihoďte do igelitky i krátké pojednání. Tašku oblepte izolepou. Vložte ji do druhé tašky a taktéž oblepte. To celé zabalte do fólie a zalepte lepící páskou. Připravte si maltu nebo sádru. Vlijte ji do obrovského zavařovacího hrnce, asi tak do poloviny. Pak do hrnce vhoďte svůj balíček a zasypte jej zbývající sádrou (nebo maltou) až po okraj. Přiklopte hrnec pokličkou. Celý povrch hrnce omažte nějakým vodotěsným materiálem, nejlépe rozpuštěným asfaltem (ten je běžně k dostání ve stavebninách). Zavařovací hrnec vložte do dostatečně velkého igelitového pytle, ten do druhého pytle, ten do třetího a to by snad mohlo stačit. Vyjeďte s plodem své práce na těžce přístupné a málo navštěvované místo, pokud možno na vrchol hory. Popadněte krumpáč a lopatu a své pozůstalosti zakopejte.
Až přijedete domů, ještě jednou si rozmyslete, chcete-li se opravdu zabít. Vezměte si papír a tužku a ujasněte si všechna pro i proti. Převáží-li pro, zamkněte dům, rozlučte se se svým rodným městem, kupte si jízdenku a odcestujte na druhý konec země, kde by nikoho nenapadlo vás hledat. Ptejte se tamních lidí, neví-li o nějaké staré chajdě nebo chatrči, kterou nikdo, s výjimkou bezdomovců, nenavštěvuje. Běžte k té chatrči a zjistěte, má-li zasypanou ale dostatečně hlubokou studnu. Pakliže ano, odkryjte poklop tak, aby to nebylo příliš nápadné. Vlezte si do studny, prsty se zapřete do spáry mezi první a druhou skruží, chodidly se zavěste na horní okraj první skruže. Rozjímejte. Potom ruce ze spáry vytáhněte, napněte je podél těla a vrhněte se vstříc smrti. Ještě jednou se zamyslete, jestli jste se svým životem chtěli skutečně skoncovat. Pokud dojdete k závěru, že ne, máte smůlu. Už je pozdě. Celý život se vám promítne před očima, a než si stačíte představit, jak skvělé by to bylo, kdybyste byli žádnou sebevraždu nespáchali, lebka se vám roztříští o kamení na dně studny.
|
|
|
