Když jsem se paní Bláhové kdysi ptal, proč se chce vlastně rozvést, uvedla mi řádku věcí, v jejichž popředí stálo neplnění manželských povinností, ( to hlavně těch sexuálních) a jeho trvalá apatie k celému světu, která již tehdy trvala asi půl roku. Přitom to byla velmi smysluplná žena. Vůbec jsem nechápal muže, kterého by tato dáma mohla ponechat zcela chladným.
Podle všeho byla velice starostlivou manželkou, jež manželovi vyvařovala a činila vše, co mu na očích viděla.
Musím se přiznat, že bych se nechal od ní rozmazlovat velmi rád. Měl jsem pro ni slabost a tak, když se opět její mužíček po předvolání k soudu nedostavil, rozhodl jsem se pro něj dojít osobně.
Vydal jsem se k její vilce i s policejní eskortou. Bylo to ještě před převratem, dnes by mi asi tato akce ukončila mou závratnou kariéru.
zazvonil jsem na mosazný zvonek a nervózně před dveřmi přešlapoval.
Po chvílo se ozvalo vrznutí, do dveří vplula paní Bláhová pouze v krajkovém negližé. Dalo mi dost práce, abych si vzpomněl, proč jsem sem vlastně šel. Rychle mne však probral odér, který z onoho domu k nám zavanul.
Vstoupením do haly pach zesílil a všichni tři jsme se vyzvraceli do nejbližší begónie.

Paní Bláhová nás vedla po schodech do prvního patra. Zastavila se až před mohutnými dveřmi. "Dál už s Vámi nejdu!" odfrkla ukřivděně.
"Mizera! Tolik jsem se snažila,koupila jsem si spodní prádlo od Gucciho, uvařila jeho nejmilejší papu a on ani nehne brvou!" zasupěla a s pláčem prchla do přízemí.
Neměl jsem sil ji dál vnímat. Můj žaludek se houpal jako na rozbouřeném moři. Smrad sílil blízkostí ke dveřím.

Vstoupili jsme do sluncem zalitého pokoje. Nejprve nám padla do očí stále sálající polévka, ale ta ukrutná rychna nás donutila přesměrovat veškeré úvahy na něco docela jiného.
Všichni tři jsme použili protější okno.
Zvracení nebralo konce. Každý nádech byl novým podnětem, aby se obsah našeho dávno prázdného žaludku stal novým hnojivem paní Bláhové.
Když jsme se jakž takž vzpamatovali, rozhlédli jsme se po místnosti.
Původ puchu nebylo zas tak složité odhalit.
Pan Bláha ležel uprostřed ložnice na široké posteli, jak dlouhý, tak široký a skutečně: nehnul brvou.
Jeho hrudníkem rejdilo tisíce červů ( mimochodem pěkně vypasených) až skutečně vypadalo, že dýchá.
Z jeho úst si udělali svou líheň roj masařek, které vletovaly a vyletovaly jedna za druhou.

Opět jsme použili okno.

Dostat se před dům nám trvalo jen vteřinu. Představa paní Bláhové snažící se dohnat svého víc než rok a půl zesnulého muže k orgasmu v nás vyvolala další vlnu zvratků a tak jsme pokropili i záhonek květon před domem.

A jak to vlastně bylo?
Pan Bláha nepřežil jednu z mnoha vášnivých nocí s paní Bláhovou a zemřel na infarkt.
Paní Bláhová si jeho úmrtní chrčení vysvětlila jako jeho sexuální vyvrcholení.
Jeho pozdější netečnost jako únavu.
Bylo jí však divné, že ta únava trvá tak dlouho.
Bohužel ji nenapadlo, že to má její milovaný choť dávno za sebou.

Vysvětlit jí to bylo vskutku těžké a stálo mě to spoustu sil a použití toalet.




Pozn.autora ač se to nezdá něco podobného se doopravdy stalo. Dokonce se to řešilo v Na vlastní oči, kdy nevlastní matka držela svého mrtvého manžela a nechtěla jej pohřbít, ani vydat rodině, protože věřila, že obživne, díky nějaké sektistické víře. Dodnes to řeší policie. A ona ho stále má...