Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 21.11.
Albert
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
jenom úchyláci volají z telefonních budek z kolekce Sny
Autor: Rawen (Občasný) - publikováno 20.1.2007 (11:02:56)
Pokračování>

 

 

Stál jsem s fotoaparátem v křoví sousední zahrady a fotil děti. Náš dům byl v tom dokonalý - na terase v prvním patře si hrálo sedm starších dívek, hopsaly do rytmu nějaké hudby a přetahovaly se v tom, která dýl vydrží narážet tělíčkem do zábradlí, aniž by se utrhlo. Tuhle podivnou hru už tu hrálo několik pokolení - nikdy se nic nestalo, přesto jsem měl podivné cukání zabírat prostor více dole, kdyby najednou nějaká žabka přepadla. Snad tenhle sto let starý digitální krám stihne zaznamenat něco z dvousekundového pádu. Mršky tančily a nedařilo se mi objektiv vysunout natolik, aby z toho byla nějaká přímá detailní momentka... Sklouzl jsem dolů, ke dveřím zahrady - z nich se vybatolilo malé dítě s dřevěným koněm na kolečkách - rozhlédlo se a bezpečně zůstalo viset očima na mně. Teď. Vynikající pozadí, pomyslel jsem si - rozbité cáry domu, upřený pohled šprčka, kůň, dokonalé světlo - ani to nebudu muset přibarvit. Stáhnul jsem se trochu do křoví a vyrušil mne až úpěnlivý jekot a ryk - mým směrem utíkala jedna z dívek, ta jediná černovlasá - plakala - a za ní zbrkle další tři. Jako na honitbě. Musel jsem se ukrýt hlouběji, aby mě nespatřily, z parfémovaných vlasů, které se mihly pár čísel ode mne se mi zatočila hlava a přepadl jsem dozadu. Dívky zaběhly za sousedův opuštěný dům, hluk ustal - dostavilo se podmračené odpoledne. Fotil jsem děti.
Po nějakém čase se mi nedostávalo světla, dělo se toho málo, po čase ze dveří vyběhl otec ve své seprané vojenské bundě, pak i mí dva švagři, oba podivně zasmušilí a netečně zírající směrem k umírajícímu obzoru. Počkal jsem až slunce zmizí a šel pomalu domů. V sednici byl jen můj bratr. Naplnil jsem umyvadlo vodou a podíval se na sebe do zrcadla. Pidlal jsem se tuhou břitvou a nevšiml si toho jak brácha vyklouzl vedle k přijímači. Za matkou. Povídal jsem si s obrazem v zrcadle o tom, co to musí být za lidi - nemají v sobě kouska vznešenosti ani odpovědnosti za své lidství, jsou bezradní v každé vážnější situaci, mají potřebu brát si děti, v jejich pomíjivosti jim nestačí jen obraz, někteří se toho nedopídí ani na smrtelné posteli, ani potom ne. Pochválil jsem se. Po těch horečnatých obdobích jsem zesílil, už tolik nekašlu - nemusím čekat na déšť abych správně dýchal, dneska jsem poprvé rád, že budu spát venku.
Do světnice brzo vtrhnul můj ustaraný otec, za dveřmi za ním jsem spatřil i siluety dvou ještě ustaranějších švagrů. Ptal se, jestli už budou vysílat. Zazvonil telefon - bezradný bratr se ulekaně podíval po otci.
"Zvedni to, dělej, co děláš!?". Telefon lupnul a v reproduktoru se ozval mužský hlas. Takový bezbarvý, podivný, sýpavý hlas. Najednou jsem toho člověka obdivoval - připadal mi daleko schopnější než všichni tady.
"Kdyby jste byli co k čemu, mohli jste ji mít doma," dostal ze sebe hlas.
"Pane, my ale nemáme moc energie, musíte mluvit rychle..." začal nabírat bráška. Otec byl rudý vzteky.
"Vy jste žabaři," hulákal hlas z aparátu, "je už noc, byli jste všude, tak jak to, že tady jste nebyli!?"
"Vrať ji, vždyť ti ani nepatří!" vybublal otec a práskl pěstí do stolu.
Sípavec se dusil slinami a smíchem - rozšafným tónem hlesl "mám ji tady, v telefonní budce..." a těsně než zavěsil ještě posměšně: "je celá nahá..."
Byl jsem se projít na svou zahradu. U nás se nedalo. Prohlédl jsem křoví, jestli si přece jen někdo nedělá legraci. U sousedova domu jsem našel zbylou vánoční výzdobu - potlučená světla. Vylezl jsem na strom. Najednou mi bylo po dětech smutno - dokonce jsem přemýšlel i o tom, že těm ubožákům pomůžu a že ji přivedu. Jenomže k čemu by to bylo? Můj otec chodí přes mrtvoly. Všude chodí přes mrtvoly - do práce, nakupovat. A je jen otázka času, kdy do telefonu vycedí "Tak je zabte!" V takových chvílích vypadá, jako by se mu už v životě neměly rozpojit čelisti. "Tak je zabte!", vydechne, "zabte všechny lidi v telefonních budkách!"... Jakoby to vážně mělo nějaký smysl. Díval jsem se na stromě na fotky z odpoledne a marně na nich hledal dívku s antracitovými vlasy. slezl jsem do křoví, uvelebil se a díval se na hvězdy, když ke mně vítr donesl lidské výkřiky... Těžko na nich poznat zda jsou z bolesti, z radosti, ze strachu...

 

 



Poznámky k tomuto příspěvku
skold (Občasný) - 20.1.2007 > bolí mě oči a na tak, relativně, dlouhý text se zatím vykašlu,ale vrátím se už jen kvůli názvu, který je super...evokuje mi měrku a v tom případku i originalitu.c ya rawen
<reagovat 
Ondrej Kern (Občasný) - 20.1.2007 > Přijde mi to dost rozpačité, resp. rozpačitě napsané. Tahle "snová realita" je sice patrná, ale nejasná ne kvůli té snovosti, ale kvůli podání.

Jen pár drobností:
" Náš dům byl v tom dokonalý " - mate mě jak souvislost (ne-souvislost), tak slovosled.

v druhém odstavci první věta - "Po nějakém čase /.../, po čase vyběhl /.../.
Tuhá břitva = tupá břitva?
Ta úvaha v druhém odstavci- je taková nehluboká, a zmatená (potřeba brát si děti?)
Poslední věta -chybí interpunkce
a jistě nejspíš nějaké další.

Vlastně bych si to hnidopišství odpustil, ale když už jsem to přečetl a když o to teda stojíš, tumáš. Vlastně když jsem pochopil (asi v 2 odstavci), že je to skutečně jen převyprávěný sen, nebylo to zas tak špatné, ale promiň, musím se ptát, koho to dneska zajímá? A pokud, tak kvůli čemu? Kvůli tomu, co se ti zdálo, nebo kvůli tomu, jak - jak se zdálo a jak se to podá? Myslím, že spíš kvůli tomu druhému.
<reagovat 
 Rawen (Občasný) - 20.1.2007 > Ondrej Kern> díky za rozpitvání ,) přijde mi přínosné něco podobného napsat právě kvůli tomu CO se mi zdálo, ty chybky na které jsi poukázal - je jasné že to je jen takový zkratkovitý souhrn snu, psal jsem to co nejrychleji (často sny během dne zapomínám)
<reagovat 
Ondrej Kern (Občasný) - 20.1.2007 > No jasně, to chápu, taky to tak mám. Jenže mám dojem, že když to člověk ťuká do počitače, nabízí to možnost pro redakci (a reflexi). Jo, myslím literární sebe-redakci. Nevím, ty chápu spíš jako látku, ne jako produkt - ten podle mýho musí projít procesem. A látka to špatná není, jen bych se to takhle neodvažoval publikovat - i když, zas jsme na netu, tak co...
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
 
4 (4) 5
 

 


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter