V obavách vydal ... se Opraj milý ... cestou, co pouze jeden měla směr ... jeho kroky neustále ... sledovaly řeky proud ... šel mnoho dní, bez oddechu ...  

" Na Sever ! toť cíl můj jediný ! tam zajisté má pevná víra – požehnána bude Sluncem, a větrem bude pochválena ! na Sever ! tam starý a moudrý žije muž ... a pokud někdo, pak jedině on – odpovědi na otázky, které trápí ... odpovědi na otázky ...

– jedině on bude znát ! "

Když tisíc krát tisíc ušel kroků, on rozhodl si odpočinout ... a svým údům, na čas krátký ... ulevit –

– On blízko už byl svému cíli – již cítil chladný, ostrý vzduch ... a krajina v těchto místech – jiná, než doposud znal ... teď jeho ruce dotýkaly ... se ledových kamenů – chladných tak, že pouhá blízkost s nimi – pro mnohé znamenala smrt !

Divoká a silná ! řeka, která jediným mu byla ... na jeho cestě přítelem, dokonce i ta ... změnila se –
v nekonečný z ledu pás ... již nehučela hrozivě, když její vlny o vládu na hladině se spolu rvaly – dnes jediného zvuku nevyšlo z jejích hlubin – jen tichý pláč ... ozýval se z dna ...

" Ne ! Nemohu již déle ... odpočívat v tomto kraji – teď jedině chůze a bolest jsou mou nadějí – vysvobozením z těchto hrůzných míst, a života mého záchranou. Zastavit se nyní – by přivolalo jistě na mně smrt ! "

         Kroky, ty klidné, tiché ... pomalé kroky – pomalu šel tím údolím ... které po právu temné neslo jméno – Údolí smrti ... On nevěděl jistě, kde nyní se nacházel, však pomalu začínal to tušit ...

         – a strach v jeho srdci ... počal opět získávat krutou vládu nad jeho tělem ...

         " Já slyšel mnoho hrůzných rozprav – o místech, kde vládne tiše chladný led, kde smrt je blízko člověku ... tak blízko, jak dalece mi nyní život ...

Však srdce mé, sic v kousek ledu téměř změnilo se ! – hlasitě volá, že naděje se blíží ...

– já nyní ve svém úsilí, já nesmím polevit ! "

Osud hrdinů však bývá krutý, mnohokráte hraje s nimi nepoctivé hry… nyní opět rozhodl se ... ukázati, čeho schopen je ...