Sampo se zastavil, ohlédl se, zaposlouchal, chvíli zůstal tak, a pak se dal zas do chůze. Když byl malý, myslel si, že může být vším, čím se mu jen zachce. Když vyrostl, s úlevou zjistil, že neví, čím by chtěl být. Snad jen spokojený by chtěl být, a to tak trochu i byl, protože když člověk neví, čím by chtěl být, nemůže být nespokojen s tím, že není tím, čím není. A nebýt nespokojen, to je skoro to samé, jako být spokojen. Jedno ho však v jeho spokojenosti rušilo, a sice to, že si čas od času uvědomil, že zas až tak spokojený vlastně není. To se pak pokaždé zastavil, ohlédl se a zaposlouchal, jestli náhodou neuslyší něco, co by mu dodalo pokoje.
A ještě jednou, ze setrvačnosti...
Sampo se zastavil, ohlédl se, zaposlouchal, chvíli zůstal tak, a pak se dal zas do chůze. Když byl malý, myslel si, že může mít vše, čeho se mu jen zachce. Když vyrostl, s úlevou zjistil, že neví, co by chtěl mít. Snad jen ženu by chtěl mít, a tu tak trochu i měl, protože když člověk neví, jaké je to něco mít, nemůže si být jist tím, že to přeci jen nemá. A být si nejistý tím, že ženu nemáte, to je skoro to samé, jako být si jist tím, že ji máte. Jedno ho však v jeho jistotě rušilo, a sice to, že si čas od času uvědomil, že si tím, že ženu má, není až tak docela jistý. To se pak pokaždé zastavil, ohlédl se a zaposlouchal, jestli za ním náhodou někdo neběží.
|