Kdysi mi ukradli básně

ten mistr učňovské dílny

měl v hlavě jen železo, pilníky a Stranu

a duši prochlastanou

pod rámem Husáka

glasnost i pjerestrojka

do které balil jitrnice

z Rudého práva

jak pak se stává

učni v internátu

z Vítkovských drátů

pracovního tábora

že prchá po ranway

knihovního řádu

ten mladík v modrácích

odsouzený k třem letům

Pak se strhla věčná hesla

a pionýrské šátky

sněžilo v listopadu

do té podivné revoluce

byly to tytéž ruce

už né rudou hvězdu

vztyčené prsty Občanského fóra

a stejná noční můra

jejich hloupost a chlast

Kdysi mi ukradli to poslední lidství

to jak v modrých teplácích

honili nás po cvičišti

opilý mocí

ve vojenském prostoru Libava

vidět tupce byla vlastně zábava

jeden major druhý kapitán

třetí taky blb

A těm, co  po(t) /d/lízali zůstal hrb

Svět se musel otřást

poťukat si na čelo

nechal jsem se okrást

to stádo bučelo

šéf hospodářské komory

občas zaveršuje

o něm a o básních

však z mládí ( z učňáku) vím svoje!