forma za oknem rukou čaroděje mění rázy krás
a s tím, co milá milému pěje, děkuje za všechno, co přišlo včas
smekám čepec a stírám čelo, orošeno bez tak je i celé tělo
kopcem nakopnul okamžik do plně rozvitých a načechraných řas
odkopl a ukázal, co ukázat měl, říkal si - abych už neodešel
bratrancem nebo strýcem od mého zamknutého já přes veškeré hnití?
vtemni ráz svých chmurných chvil, ach a cha, založ je v obálku pod stromeček
vzpomeň a važ si chvil, kdy choval tě na koleni ochranně pyšně tvůj dědeček,
kdy daroval ti sílu převzít kontrolu a poposkočit o první malý krůček
(kdy ti bylo pár a tvořil se v tobě člověk)
|