|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Přicházím do dveří, zbrocená krví.
Ztrhávám ze sebe poskvrněné šaty,
odlepuji z čela nálepku
a odkládám ji do šatny- hluboko za kabáty.
Vcházím ven a znovu stavím zámky.
Nyní je nasnadě otázky, zda vzdušné...
Ponechávám křivdu opět bez poznámky,
časy už jsou zase - jak jinak než krušné.
Z očí mi odpadá stopadesát víček.
Jak je sklopit před pravdou, když teď leží na zemi..?
Zbavit se najednou všech barevných sklíček?
Ten, kdo padá za střechy, zabije se v přízemí...?
Na bílém koberci za mnou zůstává bláto.
Rudé bláto, vrah mé blány panenství.
a tak ptám se slzy na tváři:"stálo mi to za to?"
V odrazu mého zrcadla se zašklebilo šílenství.
Sedíme na poušti, já a můj sen.
Oba jsme chladem samoty ztuhlí.
Myšlenka s ostychem souká se ven,
že láska zahřeje, ALE UHLÍ JE UHLÍ......!!!!
|
|
|
