TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Neděle 24.11. Emílie

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Modřanské postsynchrony
Autor: miroslawek (Občasný) - publikováno 27.2.2007 (10:48:48)

Lyryk (Občasný) - 2.3.2007 > Takže antisuma: 1) "koleje se utíkají k dálce" - není zcela běžné, ani běžné spojení. Protože, ač se tento tvar dá najít ve slovníku, slovník neurčuje, že se jedná o spojení běžné. Dokonce se jedná (obyčejnou zkušeností) o spojení velmi nevšední. S tím, že pro mě, je to spojení krkolomné a vlastně vyjadřuje celkový výraz básně...jimž je neladnost, krkolomnost... /// v hovorovém jazyce nebo zejména v tom novinovém nejde při spojení utíkat se k něčemu o zcela bežné spojení; myslím, že by šlo jej označit za knižní výraz, který bychom našli v celé škále krásné literatury; to, že je výraz neobvyklý nic nedokazuje, neboť právě o to v poezii jde, o originalitu a nevšednost (samozřejmě nejenom o ni); v tomto případě jde však o víc , než jen o oprášení zapadlého slovního spojení -> utíkat se k něčemu (ve významu zapomínat se) se používá ve vztahu jednajícího životného subjektu, jímž koleje nejsou; autorovi tedy šlo navíc o personifikaci, nechat koleje téměř lidsky jednat; jde o další možné konotace (např.: říkáme běžně: koleje se sbíhají – zde se ovšem utíkají – zapomínají apod.), kterými tu již nemíním trápit, ale nemyslím si, že by bylo možné tohle poezii vyčítat; Holan má ve své poezii velké množství vyšinutých větných spojení, oxymorónních slovních spojení, a je jen otázkou poučené vnímavosti zda lze z těchto detailů mít požitek, či nikoliv; rozhodně nejde o nic objektivního, je ovšem nutno buďto přistoupit na autorovu hru, případně se mu do ní neplést; srovnávání s „jít na lesu do houby“ je naprosto mimo logiku předmětného uvažování; 2) srovnáno s dalšími metaforami, spojeními..."prach prachu", třesknutí slepého výstřelu" aj. jeví se mi báseň jako jako i její záměrná nesrozumitelnost (přivírání dveří čtenáři) jako intelektuálně ambiciózní, ale při jejím čtení se mi zdá, že není až tak intelektuálně zajímavá. /// i kdyby byla báseň záměrně nesrozumitelná, nemuselo by to být nutně esteticky špatné – totiž jako součást hry (viz dada či surrealismus); určit zdali je srozumitelnost záměrná je vně autorského subjektu nemožné, protože jeho intence je zcela oprávněná jako sebevyjádření vždy; hodnocení srozumitelnosti je vždy zcela relativizovatelné: např. na otázku „kde lze tady koupit benzín“ může zaznít odpověď „za rohem jsou garáže“ – zdánlivě odpověď neodpovídá na otázku (rozhodně ne kauzálně přesně) a přesto rozumíme (tedy možná .)) buďto za rohem v garážích mají pumpu nebo vědí kde pumpa je); doporučuji kapitoly z analytické filosofie, kde je nesčetná hromada ukázek, jak hluboce metaforický je jazyk už od jednoduchých základů (např. nahoře nebo dole jsou taky jen metafory, ale tak zažité, že už je jako metafory nevnímáme); k intelektuálnímu viz další bod; 3)ač básni nerozumím, hodnotím ji proto, že ji zde autor vystavuje a to v prostředí, kde nějaké hluboké komentáře nemůže očekávat. Navíc si myslím, že tenhle můj komentář je zatím pod tímto dílkem nejobsáhlejší a navíc si myslím, že poměrně intelektuálně "nadprůměrný". /// pokud je tvoje reakce intelektuálně nadprůměrná, protom jsi mne potěšil, protože, pokud já rozumím zcela, potom jsem víc, než nadprůměrný .))) tolik chvály jsem nečekal, ale díky; 4) srozumitelnost a nezrozumitelnost díla souvisí s jeho kvalitou. U básně nehodnotíme jen její obsah, ale také formu. Tedy i to, zda je tomu, co píšeme rozumět. /// srozumitelnost díla nemá s jeho kvalitou přímou souvislost, rozhodně ne kauzálně odvoditelnou; leda tak z hlediska marketingového… i tu nejsrozumitelnější českou báseň neprodáš v baru na Papui Nové Guinei; ale vážněji, není nutno chodit tak daleko, stačí zmínit vážnou hudbu, třeba skladatele Kopelenta, tedy profesora Kopelenta, jehož zdánlivě disharmonické fragmenty rozhodně nelze uchopit bez reflexe vývoje vážné hudby jako takové; proto se také tato hudba prezentuje na místech k tomu vhodných a publiku, o němž se předpokládá, že bude nejspíš rozumět; přesto se najdou i tací, kteří se zmýlí a z koncertu potají o přestávce utečou; širší společenské povědomí o nejmodernějším umění k této hudbě také postupně dojde, ale bude to třeba až za padesát let, v jiných zvykových a dějinných kulisách, anebo taky ne, to je riziko představy o trvalosti či potřebnosti umění, které musí každý autor na vlastní nervové náklady podstoupit; také bych mohl mluvit o baletu či opeře apod. 5)Pořád dokolečka - všichni si myslí, že když někdo napíše, že něčemu nerozumí, že nemá smysl, aby to hodnotil. Tak podívej: smysl to má. Je TO TOTIŽ, můj milý, má milá ZPETNÁ VAZBA. Jedna z věcí, možná nejdůležitějších, která v umění jsou!!! Proto sem, většinou, lidé svá dílka dávají. /// ve svobodné zemi má právo se vyjádřit samozřejmě i ten, kdo nerozumí, a klidně i hodnotit; jde však o to, zdali jde o relevantní soud; soudy nerozumějících však vedou právě k utvrzení autora, že je v určité komunikační vrstvě a má právo se svobodně rozhodnout, zdali svoje dílko vyprázdní na tuto nepoučenou úroveň; rozhodně nemusí, ale pak si vyslechne řadu blábolivých invektiv, zejména, když někdo svoji nesrozuměnost zneužívá vědomě jako diskusní fundament; 6)Nejdřív pochopit a pak hodnotit. Jak jednoduché. Mohu ti říci, z vlastní zkušenosti, že kdyby to bylo tak jednoduché, tak by ti umělci postavili pomník ze zlata i ostatní lidé, co se v umění pohybují. Co pomník - měl bys sochu větší než eiffelovka. Ono je to totiž sakramentsky složité. A v určité chvíli,ať chce vnímatel, či nikoliv, tak musí abstrahovat od jednotlivostí a nějak se k tomu postavit. Pro tebe je to snadné "máme to ve slovníku" a všimni si,jak od této jednotlivosti abstrahuješ... "je to běžné spojení"....srozumitelnost nesouvísí s kvalitou...když něčemu nerozumíš,nemá smysl hodnostit....paradoxem je, že ve všem se mýlíš. 1)není to běžné 2)souvisí 3)zpětná vazba je skoro to nejdůležitější. Navíc,miláčku, furt jsme na totemu... /// 1) je to odvážně novátorské 2) nesouvisí implicitně 3) zpětná vazba je marketingový pojem, který má v umění zcela okrajové místo; především jde o vnitřní autenticitu autora a neslužebnost umění nějakému „sociologickému“ zadání; za chvíli bys mohl klidně přijít s tím, že takové umění neplní funkci u papuánců a mohl bys nás za to zavírat; celkově se tvoje vyjadřování opírá o moc člověka, který si dobře uvědomuje, že autor díla je zvědavý (někdy až přecitlivěle či chorobně závislý ve svých očekáváních) na reakce; místo otázek stavíš argumenty, které jsou mimo obor estetického uvažování, které je samozřejmě daleko vpředu před tvými fobiemi; i tady na Totemu je vrstva rozumějících, poučených, stejně jako neuvažujících, falešně obdivujících a ty se pokoušíš ty třetí a čtvrté sofisticky manipulovat falzifikovanými autoritativními vyjádřeními; já ti pseudoodbornost ale nebaštím .)))		Doporučil

		<reagovat

Reagovat na tuto poznámku u příspěvku

Odpověď se také zašle uživateli Lyryk

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + pět ?

Napsat autorovi (Občasný) Nepublikovat mimo Totem.cz

Addictive Zone Orbital Defender Game