|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Vím, je to možná zvláštní zamilovat se do vosy, ale v době, kdy si lidé místo dětí pořizují psy a baví se šmírováním cizích toalet, asi nic tak neobvyklého.
Jednoho dne přiletěla a usedla naproti mně, tak jak láska často sedává. Ani se neptala, mám-li v srdci volno. Složila křídla a chvíli si mě prohlížela. Pak cosi zabzučela. Zatvářil jsem se zúčastněně a pozval ji na drink. Neodmítla. Když číšník donesl colu s rumem, vosa do ní ponořila kusadla a zdálo se, že je blažená. Mnul jsem si pod stolem ruce a očima sjížděl její kostýmek. Kombinace žluté a černé mi vždy imponovala. Zdá se mi jako střet rezervované elegance s nevázaností a rozverností.
Když dopila, cudně sklopila tykadla, způsobně si otřela ústa předními končetinami a hluboce se mi zadívala do očí. Tál jsem pod jejím pohledem jak hermelín na rozpálené dlažbě. Nevím, jak dlouho jsme takhle seděli. Čas pro mě přestal existovat, slova ztratila význam a pivo jsem nechal zteplat.
Když se přiblížil večer, zavrtěla zadečkem, vznesla se, několikrát mi obkroužila hlavu a odlétla. Zamával jsem jí a do větru šeptal: “snad se zítra opět shledáme, lásko”.
V noci jsem ležel na kavalci a podléhal nejistotě. Samým rozrušením, místo spánku, šilhal do škvír mezi žebry ústředního topení. O půl třetí jsem vstal a napsal mé milé sonet, do něhož jsem ukryl její jedinečnost.
Když odpoledne opět přilétla k mému stolu, vzrušením se mi podlomily nohy u židle. Objednal jse m colu, a poté, co se napila, vstal a začal recitovat:
Víš
kdyby ses zeptala
kolik včel patří k jaru
mlče l bych
a vodováhou měřil závěje
Ve strachu z vůně květů
ucpal voskem nosní dírky
Tiše nechal stydnout čaj
a med vetřel pod omítku
Jen pro Tebe
do ledu kreslil slunečnice
a roztával až při podzimu
Odložil jsem list a podíval se na vosu. Vypadala smutně. Rychle jsem ji chtěl pohladit, ale ucukla, bodla do mě vražedným pohledem a odlétla. Už jsem jí nikdy nespatřil. Trápím se a hledám způsob, jak jí říct, že jsem nevěděl, kdy umírají vosy.
|
|
|