TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pátek 22.11. Cecílie

Všechny rubriky

Poezie

> Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

>		Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Bezejména
Autor: Norri (Občasný) - publikováno 19.2.2002 (03:15:29)

Protloukám se nocí sám,
jako snad už tisíckrát,
stín Tvůj na mou duši spad,
už se nesmím lásky bát.
Zas otevřu srdce své,
a světlo do něj pronikne,
rozežene stíny tvé,
a začne zas nový den.
Až se příště setmí zas,
a mé oči oslepnou,
naposled to bude as,
kytky na mě pokvetou.

Poznámky k tomuto příspěvku

farišta (Občasný) - 19.2.2002 > kytky pokvetou, když otevřeš svý srdce skalpelem, je tu na mě až moc nestravitelnýho patosu a na poslední řádce by snad mělo být "mně".

		<reagovat

unseen (Občasný) - 19.2.2002 > Sakra...zase báseň jen pro jedny oči vystavená všem......to, že je něco myšleno upřímně, ještě neznamená, že je to skvělé nebo dobré....

		<reagovat

Gavrik (Občasný) - 20.2.2002 > Když se něco rýmuje, ještě to nutně nemusí být poezie.

		<reagovat

Petr (Stálý,Redaktor) - 20.2.2002 > no ... taková veršovánka ...

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je sedm + jedna ?

Napsat autorovi (Občasný)

Addictive Zone Orbital Defender Game