Stál u okna a vyhlížel z něj. Všiml si, že na vnitřní straně okna leze beruška. Chvíli ji pozoroval. Zaujalo ho, že se může vertikálně pohybovat jak chce. Přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby to taky dokázal.
‚Hele, to bych pak mohl parádně vystrašit rodiče. Nebo až budeme hrát na schovku, to bude bomba.‘
Najednou mu beruška spadla k nohám. Rychle uskočil od okna.
‚Uff, doufám, že někde po mně neleze.‘ otřásl se.
Kráčeli po obrovské tržnici. Každý byl fascinován tím obrovským ruchem a šumem. Nevěděli, kam se dřív podívat, tady jeden chlap vyráběl korálky a hned vedle se prodávali voňavé rohlíčky.
Zahlédla stánek s kořením.
‚Jo, koření, málem jsem na něj zapomněla.‘
Koření se prodávalo volně, nezabalené, bylo v nádobách.
Když to uviděli její přátelé, protestovali.
„Snad nechceš koření koupit tady!“
„Proč ne?“
„Dyť je to nehygienický, válí se to tady na vzduchu…“
„Co je na tom nehygienickýho?“
„No, dyť to není zabalený…“
„No a co? Kde myslíte, že to koření bylo, než ho zabalili?“
Zmlkli.
Jeli spolu ve vlaku. Viděli se spolu poprvé po měsíci.
„Tak jak ses tam měla?“
„Náádherně. Ale první vyprávěj ty, cos dělal celej ten dlouhej měsíc?“
„No, měl sem se taky výborně, akorát na konci už sem neměl peníze…“ a jak mluvil, tak si sáhl na botu. Potom se poškrábal na obličeji.
Děsně se zašklebila.
„Fuj, nešahej si na tu ušmudlanou botu, to snad není možný, víš kolik je na tom špíny? Kdo ví, kde si s ní chodil, dneska je to raz dva, infekce je všude, odvezou tě a co bude? Těch bakterií a virů je spousta, skáče to na člověka, tamhle je ptačí chřipka, všude se to šíří a ty si chmatáš na botu.“
Nakupovali spolu v hypermarketu. Už měli plný vozík snad všech věcí, co tam bylo. Řídili se totiž heslem: „Od každého trochu.“
Hodila do vozíku krabičku vlašského salátu.
„Počkej, to dej zpátky, todle neberem.“ začal okamžitě.
„Proč? Tobě vlašák nechutná?“ odpověděla.
„Ale jo chutná, hodně, ale třeba je v tom salmonela.“
|