Byl večer a byl ples,

den šestý.

Zítra je neděle, dneska se stít.

Setli jí patu,

setli jí palec,

lehounce vklouzává

do cizích střevíců.

Pak půlnoc –

v salonek vedly nás krvavé stopy

a ubrus krvavý

svědčil, kde strhli jí masku:

lehounký na piči smích,

hluboký v srdci žal.

Popelky nejsou,

Popelky nebyly,

Popelku špínu

na hnoji znásilnili.

A byla líná neděle,

macecha točila palci.

Sestry se šťastně prodaly.