|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Listy se za tichého skučení větru snášely do potoka.Stejně jako husté vlasy do očí.Do hnědých očí.
A obklopen vycházel a nechával to před sebou.Křečovitě svíral papírek popsaný verši.A šel chodbou.Zelené triko a na něm rozevlátá košile.Vlasy padají do očí.Do hnědých očí.Nepřítomný pohled.Skoro jako by na denní obloze hledal hvězdy.Je shozen z útesu,kolem prší,slzy se topí a oheň se dusí.A on jde.A svírá verše.Vzpomíná na ni.
„Nezáleží na tom kde jsem nebo co dělám.Jsem pořád s tebou.Dotýkám se tě svýma myšlenkama.Miluju tě“
Ta slova ho hladí.Hladí ho po vlasech,svírá mu ruku.Tiskne se k němu.A líbá ho.
Jde vedle nich,směje se.Vidí je.Jeho duši trpí,ale on se směje.
1986.Mlha.Uprostřed letního dne přišla mlha.Porodnice.Rodí se dvojčata.A jedno z nich má hnědé oči.
Tisíce vyřčených vět zaznívají pod klenbou mrtvých duší.Svírá verše a jde chodbou.Měsíc pláče a slzy padají do moří.Rozevlátá košile a dlouhé vlasy.Už jenom čtyři dny.
|
|
|