Je den, mým dnem je sen
A snem jsi nyní okouzlen
Sen zahalený v svitu slunce
Já vidím odraz světla v tůňce
Mým sluncem měsíc, hleď jak hleď
Paprsků je všude změť
A šero, temnota a světlo
Znamenají pro mne jen to jedno
Je život a to je pouhý sen
Vím to, kde kdo chce být probuzen
A je sníh a je i teplo
A srdce kvílí, duši jeblo
Už nechci snít, už viděla jsem moc
Tvé odpoledne, má půlnoc
A bije dvanáctá, pro tebe i pro mne
Jsem sama a přitom je nás tucet v domě
Jsem sama vůči světu
Strom byl uťat v květu
Jsem slabá, už nedovedu jít
Jsem slabá, nemohu dál žít
Srdce, rozbité ne ve dví
Je jak mlha, nikdo neví
Zas je večer a já přeji dobrou noc
Čekánás však zítřek, blízká budoucnost
Ulehám a zas ten divný hlas
Ve dne temno, v noci zase jas
Má je noc a tvůj je den
Vždyť život je jen pouhý sen
Je načase být probuzen
A další den a zase další
S každým nezdarem jsi tím víc starší
Už vyschli slzy, není síly k pláči
Tvá duše skončí na pekáči
Jsi má láska, ty i ty
Jedno srdce a v něm víc
Není místa jednoho
Prázdnoty však přemnoho
Tak smutno je mi večera
Když ta slůvka vyvěrá
Slova přání dobré noci
Zas den blíží se k půlnoci
Už nemám sil a není slz
Z bláznovství smích tiší
A přemýšlím v posteli nad těmi slovy
Má duše je jak duše vdovy
A tak směju se dál
Ďábel mě slyší
Jen stěny můj hlas tiší
Smrt je můj král
Duše má křídla labutí
Zahynul v mém srdci drak
Drak symbol mé svobody
Srdce-teď ocelový vrak
Už nikdy, nikdy nechci nic
Už neluč se, mlčeti je někdy víc
Už nezvládám to, už nikdy víc
Už nikdy víc, nechci dobrou noc ti říct