kleště stromů
vychýlených větrem

drží kůrou mezi nebesama

v uších šepot pádu
začátkem budoucí vzdálenosti

v místech posměrných ráhen i naznačení
nikdo nehovoří

stojíš ve frontě za sebou
pod nebeskou klenbou lebeční

suneš se v těle

znaš svojí pozici

nula...

...ano střed!

zároveň víš:

že odmítnout můžeš vždycky
ale přijmout jen jednou