Ve velké síni, vysoký stůl.
Ve vysokých pohárech, velká slova.
Ve velkých slovech, vysoké cíle.
Ve vysokých cílích, vidím tě znova.
Jen ta síň zdá se jaksi menší.
Vtěsnám se a u stolu už nezbyde žádné místo.
Sama tam sedím,
do očí ti dlouze hledím,
zas a znova.
Kde jsou ta slova?
Umlčí mě pohár plný portského vína?
Často vede k zapomnění.
I to se cení.
Ale já radši vycením zuby,
ukážu ďolíky,
co mám bůhví po kom.
Prosím, nesměj se mi.
Je to kvůli téhle zemi,
co na vysokém stole, vysypala všechny svoje velké cíle, velká slova.
Pánové sedí okolo, skládají puzzle na vysokém stole.
Moc jim to nejde, co naděláš.
Postupně se přiučí,
složí dvě tři k sobě,
Nahlídnou.
Jiní prozřou a od stolu odejdou,
a jiní, zůstanou.
|