|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Vrány
Letěly polem černý dámy,
letěly v rouše smutečním.
V cáry drásaly rána vrány,
křivily křikem jitřní stín.
Letěly mlhou do podzimu
a větrem řvaly svoje krá.
Spěchaly deštěm pro novinu,
zem máti že zas umírá.
Slétaly houfce na hřbitovy,
zhášely křídly světla svic.
Zkráčely sobě rovných rovy,
co nepovstanou nikdy víc.
V barevný rubáš oděla si
vrásčitá máma starých ran.
Krása prý, krása listné vlasy
cuchané zobci drzých vran.
Snad zmučí duše rozervané,
než rubáš sněhem zapadne
a nikdo z vás už nepovstane,
kdo jednou slyšel - víckrát
KRÁt
KRÁt
KRÁt
NE! |
|
|
