|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
dopis na pivním tácku (mé milé a všem ostatním) Autor: Rawen (Občasný) - publikováno 18.6.2007 (11:06:36)
|
| |
jako člověk spíše bázlivý jsem velmi brzo zjistil že se mi nedostává slov bál jsem se chodit někam kde jsem ještě nebyl bál jsem se propátrávat všechny sklepy a půdy občas jsem sáhnul po podivnostech jako byl leviathan co plul po obloze v jedné vánoční kakofonii nebo preludium v preludiu
svůj vyloženě zbabělý přístup k dosažení větší jazykorozmanitosti nahradil jsem novotvárnými slovohrami a nikomu nevadilo že postrádaly smyslu a svůj vyloženě zbabělý přístup k rozličnosti obsahové překryl jsem laškováním s podivností struktur slok a střídáním veršů které nebyly verši
a toto dodnes platilo ta básnická drzost dosud rozechvěla několik srdcí otevřela několik dveří usmála se v celostátním tisku a ukázala jako lichá
nadobro už nejsem schopen zastírat svou neschopnost popsat co se mi děje několik kostek příliš odřených, poházených neseskládám už nijak, i ty lepší je třeba vyházet nebo vyměnit - snad dnes nedokážu popsat co se mi děje když vejdu do ticha zájezdní restaurace kde sedíš u malého piva, ty, tvá pečlivě zabalená krosna a koukáš trošku bezradně do jídelního lístku jako plaché káče, které si ještě nezvyklo na novou roli labutě
budiž mi odejmut jakkoliv falešně užívaný vybásněný titul používám běžně tři sta slov a zavřená v těch třech stech slovech je má duše jako v kleci bublina se zachvívá a nehraje hudba všechno je tiché nic se nehýbe jen mouchy na stole a tep mého srdce a malé žilky poblíž tvého čela
podařilo se mi zestárnout či přesytit všechnu žízeň své duše svého těla nebo jsem vyhasnul jako celá řada přátel co mám kolem sebe
budu to zkoušet
|
|
|