IX

oslovila mě

dotkla se mě

byl to dopadající červenec

křik želvy usychající na slunci

v poušti

pod zmateným sluncem

vyslovila svou lásku

jako víceslabičnou oběť bohům slasti

vyřízenej jsem z ní teda byl

konečně v nedohlednu

v mezihvězdnu mezi síly zakletý

mezi stíny rozepjatý

s pařáty

jako když orel snídá vlastní vejce

a zírá z výšin na oba národy

soupeřící v té bitvě o velikou horu

horu hoven

a pak

zabitý

na kůži vytetovanou moucha tse-tse

třásl jsem se

když mi zatlačila víčka

a potom zpívala obdivnou píseň

o fantómech vraždy

a obcovala se šamany

jako zkrvavená laň

běžící za úplňku

korytem vyschlého potoka

zanechávala za sebou

stopy své vášně

na kameni vyryté značky

své bezmezně drásavé odvahy

vrhnout se do nebezpečí vztahu

s minimální garancí

je tak šílená a dojemná

a letí vpřed

za prvotním větrem

před nímž už je jen ryzí nicota

ta kaňka života

padající na dlažbu vlastních

nesplnitelných snů

je tak krásná

číše upitá

když klopýtá

aby mi změřila tep

zrychlující se až kamsi k nekonečnu

ona je