Bylo nebylo, jedno stavení,
Kde byli lidičky stále zhulení.
Žila tam Popelka, sestra a macecha,
Každý den chodili společně na plecha.
Rozneslo se v širém kraji,
Že je czechtekk, systém hrají.
A Popelka praví máti:
„Pustíš mě tam zaskákati?“
„Ty chceš pařit zase?
Chlastat jako prase?!
Jestli se tady nudíš snad,
Můžeš jít s Jeníčkem dýlovat!“
Kdepak třídit ňáký hrášek,
Dala na stůl bílý prášek.
„Co, budeš tu dlouho stát?
Koukej to jít rozbouchat!“
Jen co matka zamkla klíč,
Běží děvče, běží pryč.
Stojí v lese, bohudík,
Už jde stálý zákazník.
„Nazdar vlku, co bys rád?“
-„Trochu pika, máš tu snad?“
Rozevřela svoji dlani,
Na ni leží malé psaní.
A v tom na ně: „Hola, hola!
Začal czechtekk!“ Jeník volá.
Všichni tři už za chvíli,
u beden a pařili.
Karkůlka křičí: „Vole!
Mam tu prima koule!
Mám jich tři sta, na mou věru
A sama je nesežeru.“
Kamarádsky se podělili,
dostali všichni, co tam byli.
Popelka na prince kašlala,
S dýžejem si to tam rozdala.
Toho dne na velkém kopečku,
Vzala si dědka z perníkového domečku.
Šťastně až na věky spolu žili,
Sjetý byli každou chvíli.
A tak v pohádkovém kraji,
Sound Systémy dodnes hrají!
|