výběr z textů zkrveživa, vyžvejkanýho_šrouba, no-nexta, znělce a všech těch dalších, kterými jsem trpěl.
nově seřazeno.
NÁZNAKY
ohněm
skalám je zima, když hoří.
těším se, po bouři vytknu hromy z blesků, narovnám je (protože zatáčky neslyším) a shrnu do příště
včera zaklesla se, přetrhala barvy a zprůhledněla. asi přijde podzim.
a příště zasáhnu skály ohněm.
podobzory
podobzory jsme si.
klesám před pannou do dna. zase si sepnula tvary mezi obrysy a zvýrazněla.
zúžila obzor.
ne, sestoupila.
protisměry
pršelo a byla zima, že klátila listy. v černých nitkách se ztrácela mezi kroky a za každým ledová stopa,
odlehčení. --
po kůži se rozlila tence, nejistě střídala stopy a zněla
- chlupy praskaly, lámaly se -
nehty zrcadlila.
sebral prsty, - zaklesli se
a zima podzimněla.
jablečná je
snad vyndáš z ošatky jablko na dotek zralé a otřeš onošeným šátkem. --
vím, je nesmělá, skořepy jader prosakují z tváří, klíčí. pohledy končí za stopkou a dál je neunese, vím, je ve slupce vazká pylem a pod ní rozechvělá. vím.
a že jazyku je tečná v pórech, přimykavá a sečná chuť že odzbrojuje, vím.
je nesmělá.
jsme si příční. odléháme.
z opratí vysmeklí koně spásají stopy, sléhají se a táhnou zlámané žíně travou.
my, mezi kopyty tváře, z podkov oprátky, my se odmítáme.
na příčných cestách odléháme.
zatmívání
dnes havrani sesedají z lamp na dlaně. světlo vadne: krevnatíme. je zešeřeno v prstech. těžknou a víno se sráží. neurčitě kamenní jsme.
sklo ví. je zima. korá.
včera mi bylo. dnes jen jsem.
zima
na hraně je noc a zvony v kleci zpívají. zníš jablkem pod ohryzkem, lámeš kolena v mandlích.
jen sníh mi chybí. jenom ten sníh.
zimomření
jsou paprsky příčné. tvářející. lem tvarů z očnic prostupuje. seč. z ran řezavě bílá tvář je lící. nehet led trhá. odštěpuje. leč:
oheň bijce pohlcuje. a krev taje. prýští.
dnes břehy srostou. voda skane.
z oprátky zimním
v oprátce z prstů jsem. spím. prší. a v okně dlaně. prší z dlaní. stín. a v prstech tvář. a za ní - spím. --
je tvář, kdo vystupuje, zní v očích daleko, daleko přes peřeje. jako list.
jsem řeka, trhám stíny. matním. a vrány na jabloni stírají prach.
je zima. zima dokořán.
jsme zimovraní
jsou z vraních per dvě řeky; koryta v pažích, klín a oblé břehy. hladina s průsvity – dští. jen když se protnou, vysychají. --
v březích jsem led, ty voda, vrásněná tříšť. jsme bezbarevní. bezkrví. jen prorůstáme.
a vrány? mě hlodají. ty sebe ne.
noc poté
je noc. černá. do polí vtlouká tepny bílých ptáků. do polí bije bílá krev. a výpary těžknou. mráz. ozvěnou spletené jsou. v rozparcích zlomené listy, výkřiky krá rá á protichají a vozy, vozy s prorezlými oji táhnou.
ráno. ráno je noc natřená na bílo.
nevyschnou. |