|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
„Dneska obcházíte nějak pozdě,“ utrousil vousáč v kostkované košili směrem k průvodčímu, který mu vracel zkontrolovanou jízdenku. „Jak dlouho ještě pojedeme ?“
„Zbývá ještě asi tak půlhodinka.“
„To zní dobře. Mám odvoz z nádraží, tak aby tam nečekali zbytečně dlouho.“
Muž sedící naproti němu obrátil lehce oči v sloup. Zjevně přijde další vlna vyprávění, která nikoho nezajímala. Ale naštěstí znal způsob, jak přesvědčit takovéhle lidi, že je opravdu nechce poslouchat. Sáhl vedle sebe a rozložené noviny použil jako hradbu. Už poněkolikáté.
„Díky pánové,“ přiložil průvodčí prsty ke štítku čepice a zavřel dveře kupé.
„To je ale dneska mizerný počasí,“ zahlaholil vousáč a začal rozbalovat jídlo.
Nevypadalo to, že by přišla nějaká odpověď a tak se s chutí zakousl do svačiny. Mmmm.. Těžko je něco lepšího než toast s tuňákem. Vychutnával si pěkně každé sousto a přitom trochu přitrouble koukal z okénka, kde kvůli tmě a mlze byl vidět jen jeho žvýkající odraz. Na chvilku se zapomněl a drobně zamlaskal. Noviny před ním sebou trhly. V duchu se zamračil. Snobák jeden mizernej.
„Už se těším až budeme v Londýně,“ promnul si ruce a smetl ze skládacího stolku pár posledních drobků na zem. Zpoza rozevřených Timesů se ozvalo neutrální zabručení, které nebylo ani souhlasem ani nesouhlasem. Po několika vteřinách se papírový paravan rychle sklopil.
„Jaký Londýn ? Co to melete ? Vždyť já z Londýna jedu,“ zašermoval chlapík rukou ve vzduchu.
„Tak to jste musel někde špatně přesednout,“ opáčil mu protějšek a jen velmi usilovně skrýval poněkud škodolibý úsměv.
„Nikde jsem nepřesedal,“ zahučelo mu v odpověď. „To vy jste si spíš spletl spoj. Však jste nastupoval až pozdějc.“
„Nesmysl. Třikrát jsem si ověřoval, že jsem se nespletl. A dokonce jsem se ptal výpravčího,“ oponoval vousáč naproti „Ten to asi věděl dobře.“
„No jen aby...Však mi ten průvodčí jízdenku kontroloval a asi byla v pořádku.“
„To je pravda...to je docela divný...Ukažte mi lístek!“
„Co blázníte...“
„Porovnáme je. Asi vám dali omylem špatný.“
„A proč si myslíte, že zrovna mě ? No, prosím, prosím,“ vytáhl z kapsy vesty tištěný proužek papíru a položil ho na stoleček. Dával přitom dobrý pozor, aby to nebylo do nějaké mastnoty nebo drobku po jídle, které tu před pár minutami leželo. „Alespoň se uvidí, kdo je tady blázen.“
Oba zírali na dvojici jízdenek. Oba měli svou vlastní pravdu. Jedna byla z Bristolu do Londýna a druhá z Londýna do Bristolu.
„Tak to jsem z toho celej tumpachovej,“ podrbal se vousáč v ustupujících vlasech. „Ten průvodčí musel bejt slepej nebo ožralej. Kde je ? Hned se ho jdu zeptat....,“ vyrazil ze sebe vzápětí a než mu mohl kdokoli zabránit drapsnul oba lístky, rozrazil dveře kupé a vyběhl do uličky.
„Není tam,“ vracel se sklesle za pět minut.
„Tak jste měl zkusit nějaké další cestující...“
„Vagon je úplně prázdnej. Nikde nikdo,“ mávnul rukou proti námitce.
„To jsme v celým vlaku sami ?“
„Do jinýho vagonu jsem nešel.... Se bojím přelézat, když to jede,“ dodal vzápětí, jako by tušil otázku, která měla následovat.
„No... stejně vjíždíme do stanice. Teď se všechno ukáže. Změnit se už na tom nic nedá,“ uzavřel problém chlapík ve vestě a ukázal směrem k oknu, kde se v mlhavé dálce snažila bezúspěšně bojovat s nečasem světla lamp. V klidu složil noviny pohozené na sedačce do kufříku a začal se šněrovat do kabátu.
„Vy jste si nějak jistej, že jste ve správný stanici,“ nervovala vousáče bohorovnost jeho společníka.
„Více než jistý...“
„Tak se vsadíme. O dvacku, že vystoupíme v Londýně.“
Ten před ním se na něj podíval jako na zjevení. Pak ale překvapivě následoval smích a nastavená pravice.
„Beru...“
„Bezva,“ zazubil se vousáč a hodil na sebe huňatý svetr. Musel se přitom trochu přidržet, protože vlak už začínal pomalu brzdit. Nedočkavě otevřel okénko a vykoukl ven. Bohužel zjistil jenom skutečnost, že nástupiště jsou na druhé straně. Brzdy ostře zapištěly a utichly docela.
Rychle vyšel do chodby. Dveře na peron už zely dokořán. Po očku sledoval, jestli ten druhý schválně nezdržuje, aby nemusel platit za případnou prohru. Seskákal po schůdkách a začal pátrat po nějakém ukazateli nebo ceduli. Kousek od něj svítil do tmy všeříkající nápis.
„Londýn!!!“ zařval na celé kolo až se několik lidí překvapeně ohlédlo.
Vypnul hruď pýchou a otočený k nevyvratitelné skutečnosti na ceduli čekal až ho dojde chlap v kabátu. Nikdo další nevystupoval. Zuřivě začal očima pročesávat vlak a nejbližší okolí. Určitě se pokouší někudy zdrhnout ! Jak vzápětí zjistil, jediný východ z nástupiště byl přesně před ním. Stejně tak žádný z pěti železničářů na peronu nezahlédl vystupovat někoho v kabátu s kufříkem. On prý vystupoval jako jediný. Nenechal se tím přesvědčit a dokonce pročesal i kupé.
Hledání vzdal po půl hodině. Odcházel s předtuchou, že ten druhej prostě a jednoduše vystoupil v Bristolu. Technika dneska umí hotové zázraky.
|
|
|
