„Je to hloupé.“

„Není.“

„Neodporuj, víš, že je to nesmysl.“

„Budu odporovat, tvůj postoj je zpátečnický.“

„Co na tom vidíš?“

„Je to nádherné…“

„Co je na tom nádherného!? Vždyť to má končetiny skoro stejné a navíc úplně holé tělo.“

„Víš jaké možnosti to má, ten potenciál?“

„Jaký potenciál? O čem to mluvíš?“

„Ahá, ty vlastně nevíš, že jsem …“

„CO!? Ty jsi na tom něco upravovala!?“

„No jen trošku …“

„Jak trošku? Jak moc trošku!?“

„Jen jsem tam to ..“

„Dořekni to!“

„No dala jsem mu schopnost myšlení, citů a ..“

„Ne. To poslední mi ani neříkej. Jsi pokušitelka a pokrokářka. Táta říkal, že všechno má zůstat při starém a nic se nestane.“

„Netvrď mi, že se nenudíš. Všechno je tak stereotypní, stejné, očekáváníhodné.. Fuj to je ošklivé slovo.“

„No slovo to ošklivé je, to máš pravdu milá sestřičko, ale uvědomuješ si, že pokud se rozhodnu mu dát život, což je to nejdůležitější, ztratíme svou nesmrtelnost?“

„Ano vím, ale těch několik tisíc let, které jsme tu prožili, mi stačí.“

„Ach jo. Vidím, že s tebou už nehne ani vzpomínka na tátu.“

„Hmm.“

„Tak co? Uděláš to?“

„Já nevím. Cos ještě upravila?“

„Nó ...“

„Tak povídej.“

„No. Dala jsem mu řeč, vzpomínky, svědomí a možnost plodit potomstvo.“

„Cože!? Ty ses zbláznila!“

„Ne, jen chci, když už máme zemřít, aby po nás něco zůstalo.“

„Dobře, rezignuji. Máš pravdu a já depresi. Dám mu smrtelnost, ať to má trochu složitější.“

„To není fér bráško.“

„To sice není, ale život není nikdy fér. Pomýšlela jsi na to, s kým se bude rozmnožovat?“

„No myslela jsem, že bych …“

„Ne to ani omylem. Vezmu mu kus žebra – říkám to správně? Ty máš tu anatomii v malíčku – a stvořím mu něco …“

„Myslíš jako jiné pohlaví?“

„Co to zas meleš, jaké pohlaví?“

„No já jsem studovala v tátových poznámkách…“

„C-c-c-o-o-o že jsi ?“

„No zjistila jsem, že ty jako můj bratr jsi muž a já jako tvoje sestra jsem žena, což znamená, že v tom, v čem se lišíme …“

„.. je pohlaví?“

„Ano.“

„V tom případě tedy mu vytvořím ženu, protože on se anatomicky podobá, i když vzdáleně, mě a jeho protějšek by se měl podobat tobě. Souhlasíš?“

„Ano.“