za zvuků černání nebe,když vím že mé srdce ještě tepe,vidím že ztrácím...tebe.
byla jsi krásná,na pohled šťastná,v srdci zamilovaná a tak slastná..tak krásná...
topili jsme se v naivitě,líbali jsme se tak nepokrytě,byli jsme jen my dva,sami na světě.
ta tvá krásná slova,opakovaná znova a znova,vyřčená tak sametově,působila jako andělova,
ale tvé druhé já tě zbičovalo,mou princeznu krutě pochovalo,náš sen roztrhalo,tebe mi vzalo.
vzpomeneš si na mě jen v pondělí,když se tvé tělo na chvíli rozdělí,ale tvé srdce mi již nic nesdělí.
tak proč nemůžeš zapomenout?mě jako vzpomínku opomenout?proč se nemůžeš hnout?
hledáš odpovědi,ale nevíš.trápíš se,pláčeš,nespíš.víš proč?..proč se nezeptáš - odpustíš? |