Daleko před začátkem. I po konci světů. Bílý paprsek. Mléčný, nevtíravý a neoslepující. Vše zahřívá.

Spolkla ho černá žena. Rozpaloval tak dlouho její útroby, narážel sám do svých odlesků a odrazů, až se černá žena celá rozsvítila a znachověla. Zčervenala tisíci jiskrami, které se postupně spojovaly. Rozzářila se a její světlo bylo jasnější a pronikavější, až se z ní stala bílá bytost, která se rozprostřela na všechny čtyři světové strany. Paprsek stále procházel všemi jejími údy. Nakonec skončil v její hlavě. Našel si tam zorničku oka a tou prošel a opustil ji. Bílá bytost bez paprsku světla zase začala postupně tmavnout. Od obzoru k obzoru.

Paprsek cestou po nicotě znovu ztrácel sílu a tak musel najít další černou bytost, která by mu pomohla rozpálit se a znásobit sílu před další cestou prázdnotou. Tato bytost zezlátla. Další svět vytvořený setkáním bytosti s paprskem tedy byl zlatý.

Paprsek opět bloudil pustinou daleko před začátkem i po zániku. Objevil další černou bytost a znovu do ní proniknul. V jejím břiše oplodnil velké vejce, ze kterého se vylíhnul zelený svět. Paprsek prošel všemi zákoutími tohoto světa, vše oživil a nechal růst. Po nějaké době však i zelený svět začal pomalu chladnout a černat.

Světů už bylo hodně. Skoro všech barev. Bílý, zlatý, zelený, červený, fialový, žlutý, modrý. Jsou i černé světy, tam už není paprsek, nebo tam teprve přiletí.