Onen klam
Při těch básních svět se točí
Kolik mám já nyní očí?
V mořích zlaté drahokamy
Duše zmrzlé pod horami
Nemůže jí nikdo s námi
Komu srdce nerozjaří
Tanec bystrých, třpytných tváří
Jež s ohnivou září blesku
Oslavují bez chtíče lesku
Tvořivý cit jenž se snoubí
S modrým jasem věčné hlouby
Do níž padnou všechny krásy
Jako dívka ztrácí řasy
Bez nichž by však její tvář
Postrádala onen klam
Kterým nás rád někdo plní
A tak žijem jenom pro ní
Pro tu krásu bez jistoty
Co tak plyne do ztracena
A my jí známe beze jména...
1.1.2004
|