|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
Palačinky se šlehačkou Autor: Faith (Občasný) - publikováno 26.11.2007 (20:12:09)
|
| |
Z kuchyně už to nádherně vonělo, babička smažila palačinky jaké nikdo jiný neumí. Mezitím v obýváku na lenošce seděl dědeček, četl staré noviny a občas se po očku kouknul na malého Petříka, hrajícího si s budíkem, aby se mu náhodou něco nestalo. Po chvíli noviny odložil, podíval se z okna na rudý západ slunce,povzdechl si a promluvil. "Petříku, víš co je to čas?" Malý se otočil a budík žmoulal mezi dětskými prstíky. "Ne dědečku." Odpověděl upřímě. "Vyprávěj mi o něm!" Poprosil a sednul si na lenošku vedle dědečka s očima zářícíma a natěšenýma. "Jak začít..." zažal dědeček nahlas přemýšlet. "Jsi ještě malý, nevím jestli mi budeš rozumět...kdysi mi to řekl můj otec, a myslím, že je čas abych ti také řekl o času...ale nevím-" "To nevadí!!Povídej!" Vykřikl nedočkavě Petřík a přisednul si ještě blíž, aby lépe slyšel. "Poslechni si ten budík." pokynul dědeček. " A řekni mi co slyšíš." Malý si dal budík před oči a poté k oušku. "Slyším tik, tik, tik...to je nádhera!!Povídej dál.Proč to tiká??" Dědeček si povzdechl. Je opravdu ještě malý, ale teď už mu to musím říct. Nedal by pokoj celou noc..."to ti povím jindy. Teď se bavíme o času." pokračoval "a to tik,tik,tik, ten náš čas měří." "aha"řekl Petřík mírně zklamaně, to už přeci vědí i děti ve školce, a on už bude přeci prvňák!!Copak dědeček zapomněl??Ale radši mlčel.nechtěl dědečka rozzlobit. " A teď si představ, že ten budík má místo 3 ručiček těch ručiček 8." Petřík se rozesmál. "to by nebyl budík, ale pavouk, dědo!!" "nebyl by to pavouk," prohlásil dědeček unaveně."pavouk má 8 nožiček, a ne ručiček. No tak si to představ!" Petřík si to představil. " a to všechny dělaj' tik, tik, tik?" zeptal se. "To je právě to, co ti chci říct." odpověděl dědeček výtězoslavně." ta velká ručička, ta je hodinová." začal."ale to já už přeci vím!!"obořil se malý. "dyť pudu za týden do první třídy!!" dědeček si povzdechnul."nech mne domluvit, a nebuď nedočkavý." Petřík se ztišil. "jsem jedno velký ucho!" Dědeček pokračoval. "No, a ta menší, minutová, musí celý ciferník oběhnout 1, aby se pohnula ta velká." Petřík měl v očích pořád zklamání. Vždyť to taky ví! "a ta úplně nejmenší a nejtenší, vidíš?" ukázal prstem na ciferník, " tak to je vteřinová, takzvaná vteřinovka, a tas musí celý ciferník oběhnout 60x, aby se pohnula hodinovka a 1 aby se pohnula minutovka. A jak běhá tak dělá tik, tik, tik." Odmlčel se, kdyby se chtěl třeba Petřík na něco zeptat, ale nestalo se tak. "A představ si ,že je tam další a ta je ještě rychlejší, dělá tiktiktiktiktiktik a potom ještě další a další a ta úpolně poslední, ta osmá, už nedělá tik tik, ale jenom jedno dlouhé a nepřerušované tíííííííííííííííííííííííík.To je čas.A můj otec měl teorii, na kterou jsi ale ještě malý." chtěl dědeček ukončit vyprávění a znovu si číst noviny." ne, dědečku prosím!!"žadonil malý. "Vždyť už jsem skoro prvňák!!!" Dědeček se podíval do těch prosebných hnědých dětských očí, povzdychl si a řekl."Tak dobře, ty kluku jeden!Můj otec měl teorii," pokračoval "že existuje víc vesmírů, které jsou stejné jako ten náš." pak se zarazil. "tedy, skoro stejné ,chtěl sem říct." Petřík ho přerušil "ale co to má společnýho s časem, dědečku??" "nepřerušuj pořád...." zabručel dědeček."teď to teprv začíná bejt zajímavý. Ty vesmíry, jak už jsem říkal, jsou skoro stejný jako ten náš. mají stejné všechny 3 rozměry. No a můj otec tvrdil, že existuje 4 rozměr. A to že je čas." poté se na Petříka významě podíval." no a ty vesmíry, se liší právě v tom 4 rozměru, tedy v čase. To znamená, že my je nemůžeme vidět, protože tady budou až třeba za vteřinu, nebo za hodinu..." Petřík tomu nerozuměl. "za vteřinu? ale ta už uběhla! budík už udělal tik. Tak proč ty vesmíry nevidim teď??" dědeček si povzdechl. "před padesáti lety jsem se svého otce zeptal stejně tak. A on mi odpověděl, nevidíme je, protože tu budou až za vteřinu, některé až za dvě a některé tu byly před vteřinou. Trvalo celých 40 let, než jsem to pochopil. Ty už jsi tomu porozumněl??" zeptal se. "ne." odpověděl Petřík. "ty můj kluku! Jsem rád, že jsi řekl ne, protože kdybys řekl ano, tak bys mě rozzlobil!" smál se dědeček a hladil kluka po vlasech.Ten tomu také nerozumněl. V tu chvíli se ve dveřích objevila babička. "¨No tak, Václave," pokárala dědečka. "nekrm nám kluka těma nesmyslama! A vůbec, de se jíst. palačinky se šlehačkou už máte na stole!" |
|
|