andělé dýmů

hořela lýtka v senoseči

až od nich jiskra žehla snop

a bez ohledů – zdali klečí

hoří i srdce milujících – za všech dob dovnitř do útrob

a z těchto ohňů voní kouře

do dálek chladnoucími písněmi

přes pole která nečas nepooře

navždy jsme v planných dýmech vězněni

prý štěstí jsou ty obrysy

které se tvoří chuchvalci

draci už zívaj‘ třepetavě v té listopadné komisi

z výšky svá moudra potácí

a ukazují na anděly

bez hlesu padnou do brambor – pečených z tuhle na neděli