O PRAVDĚ     

Bílá místa v mysli hladí,

prostup branou z lidských těl.

Něžnost sama hrdost zradí,

když spasíš ďábla, co zemřít chtěl.

Srdcem prosil a v bahně stál,

a věřil v sílu a věřil v bolest.

V očích měl smrt a pohled hřál,

když našel to,co nelze nalézt.

Kázal bičem,co umí odpouštět,

a odpustil bouři a odpustil dešti.

Pak dlouho se díval do vlastních dlaní,

dlouho se díval, jak zla chtěj se dopouštět.

Hnízda z písku v pouštích mizí,

voda vzplála sněhem a drtí most,

a bůh v černé kápi zbytky těl sklízí,

a sycen je zlobou a sytí ho zlost.

Tajemství tichých stěn dál stéká,

a nebude stačit ledovců chlad,

a pravda je tam,kde lež kůži svléká,

i pravda je tam,kde lež je kat.