drfaust (Občasný) - 22.12.2007 > w: ...proč něco co má pro mne hodnotu pro ostatní hodnotu nemá?...
Tohle je klíčová tázka. Můžu ti říct, proč to tak je u mne s tímhle tvým textem. Důvod je prostý. Protože takových textů (jako je tenhle) jsou na totemu stovky, spíše tisíce. Desítky a stovky z nich jsem četl (tvé dílo je 196 410 podle čísleníku totemu, ten není zcela přesný, ale minimálně 150 000 děl tu je), a proto jsem ve své první poznamce byl velmi strohý. Takže klíč je v tom, že tohle dílo úplně přesně odpovidá naivní představě o poezii, představě, která je sdílená všemi jejichž jak čtenářská tak autorská zkušenost je malá. Pomohlo by více psát, více po sobě škrtat a vracet zpět do šuplíku a rozhodně hodně číst. Většina uměleckých děl nese jeden významný atribut, a sice nezaměnitelnost. K němu se propracují pouze "vyvolení". To je ale vedlejší. Důležité je, že tohle dílo je zaměnitelné. Zaměnitelné se stovkami jiných takových, která tu jsou. To ovšem nijak nesnižuje žádnou z tvých případných životních okolností, která tě potkala nebo inspirovala. Ale umění z toho, žel, nevzniklo. Tím se právě vrací nazpět k citované větě: ...proč něco co má pro mne hodnotu pro ostatní hodnotu nemá? Dej velký pozor na to, jestli náhodou nezaměňuješ pocit inspirace, tj. ty životní okolnosti, za dílo jako takové. Například, každá láska je úžasná! Ale jen zcela vyjímečně se od jejím vlivem podaří napsat text, který přesáhne rovinu sdělení, popis inspirace a hlavně překoná klišé v literatuře obvyklá. Pak teprve (a stejně jen možná) bude řeč o poezii. Ne každý, kdo je inspirován, může stát se básníkem.
:-)
ber to s úsměvem
