|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jeseníky 07
25.6.
Je to lepší, než minule...ano, to ano. Poslouchám -123 min..
asi je to zčásti tím, že tu nejsem sama, ale s Hankou ...někým, kdo ví...
Máme obě lehčí depku..
Z čeho...5 týdnů, ale co dál...
Stýská se mi po Davidovi, vážně mi na něm záleží...
A uzřela oslice anděla...
Dnešní výhled z okna chutná jako borůvky rozpouštějící se na jazyku ...:o)
3. týden
Nechci zpět..do normálního světa. JSEM TU RÁDA
* * *
A kapka vína padla
vpila se do leknínu a ten se, celý červený
dal do smíchu
* * *
Death Can Dance
- naplní mě až po okraj
- jakoby to zalézalo do tajů mě ... a s klidem objevovalo, co nechci nikomu říct
* * *
Koukni to není déšť
z nebe s lákavou vůní snáší se barvy
chytáš je do očí plné zaschlé šedivosti
Cítíš to?
Padat a netušit kam
padat a vědět přesné místo letkavého dopadu
* * *
Údery dlaně letí do tmy . . .
dopadnou a všude kolem voní atmosféra
* * *
Pravidelnost s chutí
absolutního neschopna cokoli zachytit
obsáhnout
Nádech s koncem sil
ten při kterém je nutno sklopit oči a pousmát se
V myšlenkách se vychechtat do praskající sytosti
a padnout na znak
Odlepovat se až ke špičkám od země
... jen to zacinká
* * *
„Co na tom všem bylo nejtěžší?“ protřela si dlaň o dlaň objala se rukama, jako když při třeskutých mrazech odpojí topení. Bylo léto.
Posadila se do sedačky uprostřed větrné místnosti. Jednu nohu pokrčila, opřela se a druhou pustila na zem. Zaklonila hlavu.
„..asi přijmout to. Přijmout sebe. Pohladit se pod teplou sprchou. A někdy..“ maličko zavřela oči a vypadalo to, jako by se lechtala s myšlenkami „..se usmát Pro sebe a z ničeho nic.“ vstala a s lehkým cinknutím vzala diktafon, ze skleněného stolku, do ruky.
„Střídají se chvíle, kdy mě popadá neskutečná chuť o tom mluvit. Okamžitě popíraná nesmyslným mlčením.“ popošla k oknu a zahleděla se do prostoru. Moře bylo klidné.
„Každý před nečím utíkáme. Já mívám pocit, že ten před kterým mi nestačí síly, jsem já sama.“
Zavřela oči a zhluboka se nadechla.
( a skočila ..pryč....do VLN)
* * *
Ulver 95
Staré věže hradní
vítr a vůně volnosti
barva listí na podzim
Není přece tolik těžké být, jako být sám sebou...
Tíha leží mi na očích.
* * *
Martin...
pálivá bolest, jak se rozskočit na tisíc kousků?
* * *
|
|
|
