Quotidiana (Občasný)

možná trošku krátké, klidně by to stálo za delší rozpracování

rohoz (Občasný)

ariel a Quotidiana, děkuji. S tím větším zpacováním, vnímám to tak, že to není klasická povídka a vzhledem k časové vícevrstevnatosti si netroufám preferovat některou z kontur, ale kdybych to uměl, stálo by to za to.

rohoz (Občasný)

Milý skolde, dík za tvůj věcný a trvalý zájem i zamyšlení. Myslím, že první odstavec je v pořádku. Úmyslně jsem zvolil tuto formu, kdy začnu jakoby současností a na závěr úvodu vystřelím jakési napětí, zápletku. Mám dojem,že je to nápaditější a příběhu to hned od počátku dává dynamiku. Kdybyh až na konci napsal, že Franiša zemřela, bylo byto jaksi uplakané a budilo by o dojem, že píšu spíše o smrti, což tak není.

Co bylo od synova narození? To, že nechodila do vesnice. Domnívám se, že je to také v pořádku, nemluvě o tom, že hned následující text příběh postupně rozvíjí. Rovněž s dvěma otci je to, myslím si, správné Vadilo by to, kdyby šlo o jednoho a téhož, ale v prvním případě de o spíše o administrativní údaj, v druhém vlastně o otce Františi. Celý text je veden spisovným jazykem a úsečně zdá se mi, že tak trochu vynikla tvrdost příběhu, proto jsem nemohl zvolit třeba táta, maminka, apod.

A vzhledem k naší "krajanské spřízněnosti" a tvému úsilí být nekompromisní, pak mám dojem, že máš absenci u mé poslední básně zde. A samozřejmě, že tě vidím rád a až se někdy sejdeme osobně, vyčiním ti.

Michelle (Občasný)

Život je holt někdy kurva... Pěkně napsané, čtivé.

ztratila (Stálý)

To je věc vkusu. Já zas radši silnej příběh než sofistikovanou slovní akrobacii nad mělkým nepříběhem. Nebo co je podle tebe to "víc než popis jednoho všedního života"? Nemyslím řečnicky, fakt mě to zajímá.

Školní práce mívají obvykle jinačí kompozici. Mně tu místy vadí stylistika, chápu, že to má být strohé, mně takový styl i vyhovuje, ale ono to občas vychází velmi nesrozumitelně. Třeba pochopit, odkdy Františa nechodí do vsi, to mi taky chvíli trvalo.

rohoz (Občasný)

zase_zkrvák,

myslím si, bez pocitu zloby, že hodnocení dvojkou je prostě mimo, ale spíše bych zareagoval na tvou připomínku, že se jedná jen o popis. Četl jsem tvou hezkou prózu - vráňata a doporučil jsem ji, poněvadž má hezký, živý jazyk, je dobře členěna, apod. Ale nicméně, objektivně jde rovněž jen o popis. Je to vždy otázka do diskuse. Podstatnější je, že můj text nabízí souběžně čtenáři spontánní uvědomování  si dobových těžkostí, aniž bych ho msel uvádět do psychologických schémat, tvůj text vyniká podle mne jazykem, ale polož si sám otázku, kolik toho nabízí navíc. Nesrovnával bych to, kdybys tady prostě svým hodnocením, uvažuji v kontextu celkové úrovně tohoto serveru, nepřestřelil, čímž ti neberu toto právo. Všiml jsem i, že jsi text doporučil a hodnotil dvojkou, prostě mi to nejde dohromady, třeba už jen proto, že součástí hodnocení by měla být i řekněme forma, a troufám si říct, že od slohové práce se přece jen trochu liší. Určitě by se podobný text dal napsat obšírněji, nabízí řadu podtémat a jejich rozvedení, volil jsem stručnou formu, obě by však měly mít místo, to ano.

ztratila (Stálý)

Tos nějak čekat musel, že jo. Čtenář ty texty vnímá tak, jak jsou. Kontext, který nastolí další (předcházející nebo následující) části, ten text (i kvalitativně) může logicky dost posunout.

Životní příběhy jsou celkem specifická rubrika, trochu se jí blíží "Zpovědi, pocity" - což byl kdysi zvláštní prostor, kde se moc neranařilo, protože se respektovala intimita autora. Ve smyslu (nadsazeně): ""nevysmíváme se ti, že se rozněžňuješ nad odrazem měsíce v řece, v níž ses učil plavat, ačkoli kdybys fabuloval, asi bychom se nemohli nezasmát". Já jsem tu trochu lezla dneska a nakonec asi beru všechny formy životního příběhu. Ten o holce, co mladinká porodí, dospěje - a octne se vlastně na konci. Z kluků a holek, co spolu chodí do hospody a filozofuje se přitom o slepicích. I třeba z průkopníka raioamatérství Pravoslava Motyčky, o kterým tu hezky psala jeho vnučka Yvča. A pravda je, že když se ty věci položí vedle sebe, rohoz prostě nabízí méně banální životní příběh než ty ve svých prózách a tvoje věci jsou jazykově propracovanější. Ačkoli si zrovna říkám, že cílem životního příběhu asi není položit čtenáře na lopatky co nebrilantnějším opisem toho, že (třeba) Jiří Wolker se narodil, dostal tuberkulózu a zemřel.

rohoz (Občasný)

Maxi,

skutečně, co by mělo být dál? Obsahově po mém soudu již nic,  formálně by se daly ještě popsat nějaké epizody, ale také nemusely, příběh jako takový je ukončený. Dík za zastavení.