Co vajdovi
chudému padišáhovi

ve ztvrdých lesnických košilích

zrekvírovali
i kotlíky a kovadlinu
pro válečné účely

a přikrčené matky na něj v hloučku bědovaly:

"Že jen cikáni mohli Kristovi ukovat hřeby,

a proto nynčko

vláčí tu svou nepoctivou cinkaninu

od jedné vesnice k druhé,

chrastí zatvrdlým kyplem v kostech,

zohýbaní těžkým svědomím.

Aby jim to čistej z tváře nestih přečíst!."

Nic naplat

ikdyž se o nich vědělo

v chaloupkách mezi hlubokými kalužemi polí

(kde se čas ještě stále měřívá podle svíček)

že přihřívají hamižně

i bramborové šišky na břuchu

či v nohách peřin

jen aby neubylo dřeva

Nic naplat

zakopal do země v pytli
i sv. Sáru z vyklepaného plechu

který našel po svatodušní vichřici

zaklesnutý v remízku bříz.

***