svítí slunce na nebi
o lásce nevím nic
jen že radost násobí
když jsem tě poprvé uviděl
nepotřeboval jsem ani
o lásce nic znát
tebe vidět stačilo
naučil jsem se básně znovu psát
zpívám s ptáky s hlavou nad mraky
přesto krvácím
straším životů diváky
mému světu vládne žena
krásnější než Máří Magdaléna
s pletí barvy perleti
jsem uhranutý, zakletý
dívám se dívám
tvé kouzlo sílí
asi už šílím -
když proletím se po moři
na nebi duha: propletení pestří úhoři
dýchám vodu, polykám zvuk
ty a já
ani muk
se sfingou si povídám
hádat tebe začínám
načrtnu si tvoje rysy
tvoje oči, tvoje tváře
růžky, špetka svatozáře
tvoje ústa
a tvůj smích
na moři jsem na saních
na tvůj obraz
kreslím rudá oblaka
a pár teček
tobě na tělo
líbám tě
i když by se to nemělo
o tvé kráse
píšu andělům na svatozáře
o tvé kůži ze smetanového papíru
vyprávím hodiny klavíru
vůní jara, kterou oblékáš
do naha mne vysvlékáš
když popsal jsem tvé vlasy
ptáci pozvedli své hlasy
tvoje tělo svěřil jsem mramoru
kdo jej spatří, míří se mnou nahoru
chuť tvého hlasu
vylíčil jsem zase žita klasu
oheň světlo nespálí
i když do běla se rozpálíš
a tak pro sluneční paprsky
nechal jsem si z nocí zápisky
kreslím slovy obrazy
a věru
radost ta se násobí
|