|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jak pak se ti líbí usychající strom?
do svého okvětí vpouští žalostné ticho,
nepronikne nic, než škádlivý děs…
schovej se a nevracej… né více,
vše bylo v tom květu, co teď shnilí je převelice.
neměj strach, neschovávej múzu,
leč polib mě na rty svým dechem,
pohlaď mě po líci svým lícem,
ať v tobě naleznu se lásko.
V tobě naleznout chci spíš svého květu,
tam v tvé cele obejmu svoji něhu,
která bude patřit nám oběm,
a víc neucítím strachu a obejmeme se v něm.
|
|
|
