|
| |
 |
Zubní kámen a tak dále...
Autor: Kajman (Občasný) - publikováno 19.5.2002 (22:42:06), v časopise 26.5.2002
|
|  |
ZUBNÍ KÁMEN a tak dále…
Stojím před zrcadlem a pígluju si zuby. Nemá to moc cenu, protože už není ani co zachraňovat. Spíš ze zvyku, pro dobrý pocit, že jsem to furt nevzdal. Dělám, že nevidím ten nános zubního kamene a ty zubní prolákliny. No co, vepředu ještě něco je, tak když se moc nezubím, vypadám skoro jako normální člověk, schopný rozkousat každé trochu obvyklé jídlo.
A jak tak vehementně čistím a čistím, sjedou mi v zrcadle oči o pár čísel níže, na mou hruď, parodii na chlapská prsa. Mírně sádelnaté podloží se pohupuje v rytmu s kartáčkovým blues sem a tam a já marně dumám, kdy nastal ten zlom, ta změna z vychrtlého klučiny na tělnatého taťku? Ale co, sejde na tom vůbec? Nesejde.
Víkend jsem proflámoval, jako každý předchozí a ještě dost následných. Rozdíl byl jen v reakci organismu, opět se mi vstávalo o něco toporněji, plíce protestovaly a srdce chrchlalo nějak naštvaně. Už ti nejni sedmnáct, hošane, kdy se šlo spát nad ránem a za dvě hoďky jsi byl fit! Občas už začínám přemýšlet, zda bych neměl ten zpropadený chlast vyměnit za nějakou alternativní drogu, která by mě míň huntovala a stála víc za to. Co bychom si namlouvali, ty opice už nejsou co dřív. Sedmnáctky už na mě dávno koukají jak na otce a třicítky už dávno chodí jinam než já.
Tak si tak pigluju zuby a pozoruji tanec svých prsou. Poseděli jsme u ohně, nalili do sebe víno, pivo, vybafli pár cigaret, ale co, fajn parta kámošů, moje drahá polovička mě z baráku kupodivu ještě furt nevykopla… Ani ti kolem nemládnou a fotky i v jejich občankách už nejsou až tolik aktuální, no co, jsou horší věci na světě. Ještě není třeba házet flintu do žita, ještě můžu přibrat pár desítek kilo, než mě bací infarkt a pár stovek cigaret ty mé churavé plíce taky zvládnou, než se na to definitivně vykašlou. Takže co? Zubní kámen, nekámen - uvidíme se zas zítra ráno…
|
|
|
