Nápad jako dítě poskakuje,

těší se na život.

Hrne se do dveří, vtom ale Stůj!

Utři si boty

a zavírej za sebou dveře!

Dítě se zarazí

a pak

utírá boty, zavírá dveře,

ve škole poslušně zdraví paní učitelku

a vůbec každého koho potká,

uklání se na všechny strany,

lidé na ně zírají s podezřením,

marně vzpomínají,

kde už takové stvoření potkali.